RECENZE: Velká výstava

Měli pocit, že v jeho teorii poznávají prvky poezie a erotiky: světlo, váhu, sílu, závratnou rychlost a ten mystický zakřivený prostor. Albert Einstein byl skutečná hvězda..

Před oponou

Rok 1923 bude úžasný a převratný. Velká výstava ve švédském městě Göterburg právě startuje a potrvá celé léto, až do poloviny října. Moderní doba klepe na dveře a vy budete mít možnost si prohlédnout neuvěřitelné vynálezy, ze kterých vám půjde hlava kolem. Slibujeme obří porci zábavy, a to i pro vaše ratolesti, které se vyřádí v dětském parku.

V zákulisí

Albert Einstein je hvězdou světového formátu a chystá se pronést řeč na výstavišti v Göteburgu. Avšak zvedající se vlna antisemitismu začíná být velkým rizikem pro tohoto slavného, židovského vědce. Albertovi půjde o život.

Veškerým klidem zamávají podvodníci Hamilton a Paul Weyland, jež nepříjemně naruší bytí jak strážníka Nilse, tak i mladičké novinářky Ellen. Detektivní zápletka se pomaličku rozjíždí.

Chlapec a oslice

Otrhaný, chudý chlapec Otto a oslice Bella se dostávají, zcela nečekaně, do centra všeho dění a aniž by to měli v úmyslu, silně do něho zasahují. Bylo by velkou chybou je přehlížet. Bez nich by to byl totiž zcela jiný příběh.

Během své další jízdy tramvají zabředli ve svém hovoru hluboko do těch nejmenších detailů existence. Do světa, ve kterém není nic absolutní a kde se nedá spoléhat ani na přírodní zákony...

Verdikt

Nezbývá mi než vrnět blahem a láskyplně se usmívat na tuto hřejivou knihu, která ve mně vzedmula silné vášně a lásku pro literaturu. Ledy byly prolomeny a oheň v mém srdci se rozhořel naplno. Ten hřejivý, skandinávský, styl ve mně evokuje díla Jonase Jonassona a to je to, co od života potřebuji. Tu hravost, eleganci i ten laskavý smysl pro humor. Zbožňuji to.

Nyní přestanu slintat a pokusím se přidal kapku té recenze. Většina knih je hlavně o příběhu, ale tady je to celé nějaké zamotané. Autorka se rozhodla čtenáře zavalit atmosférou a náladou doby a někde tam v pozadí, na druhé koleji, je příběh s lehkou detektivní linkou. Klepal jsem si na čelo a snažil se přijít na to, o čem to celé je, ale bylo to zbytečné. Šel jsem na to tedy jinak a snažil se si to prostě vychutnat. A bingo! Rozhodně mi to chutnalo.

Ale tak to na výstavě chodilo. V běžném životě zažívá člověk skvělé věci jen občas, ale tady se děly pořád a často současně...

Krásný obrázek obsahoval i ošklivou kaňku, která měla upozornit na to, co se blíží. Naděje všech se upírala k zářné, technologické, budoucnosti a přitom se chystalo něco hrůzného, co už bublalo pod pokličkou. Německem zmítá hyperinflace a k uším bezradných Němců začíná pronikat hlas Adolfa Hitlera. A ten strach začíná být pomalu cítit. Obloha měla být azurová, ale někde tam na horizontu už se stahují mračna nad celou Evropou.

Tak zase někdy příště. Na přečtenou.