RECENZE: Ikabog

Jedná se o pohádku, kterou autorka vyprávěla svým nejmladším dětem a původně neměla ani konec. Příběh měl zůstat na papíře ve formě poznámek na půdě a J.K. se mezi tím věnovala psaní knih pro dospělé. Na půl zapomenutá pohádka ležela na půdě celých deset let! Kvůli současné pandemii musely doma zůstat miliony dětí a tak se paní Rowlingová rozhodla příběh dokončit, umístit na internet a vyzvat děti, aby k němu vytvořily ilustrace. Pohádka nakonec vyšla jako knížka a je doplněna o ilustrace dětí z dané země.

Příběh

Ocitáme se v nádherné království jménem Přehršlánie. Lidé tu byli nejšťastnější na světě, měli dost skvělého jídla, zlata, krásně se oblékali a milovali svého krále. Jen lidé žijící v mokřadu byli chudí a ne tolik šťastní, protože podle legendy zde žil strašlivý Ikabog a oni se ho báli. Celé království vědělo, že jsou to povídačky a Ikabogem děsili zlobivé děti…. “nezlob nebo tě chytí Ikabog a sežere tě”. Všechny příběhy si žijí svým životem a tento taky a bohužel pro Přehlšlánii ne v dobrém.

Jak to známe z českých pohádek, i zde jsou hamižní a vychytralí rádcové, kterým král věří. Ale oni ho ve skutečnosti jen tahají za nos. A nejen krále, ale i celou Přehršlánii. Samozřejmě jsou zde i hodní lidé, ale protože se všichni bojí zlého rádce, uplyne několik let, než se někdo odváží tomuto vychytralému lotrovi postavit. Mezitím lidé strádají, jsou hladoví a nejsou nejšťastnější na světě. Ikabog už není historka pro zlobivé děti a celá země se ho bojí.

Ani jeden nebyl zvyklý trávit v sedle hodiny a Flusbrockovi se už na kostnatém zadku začínaly dělat puchýře.

Verdikt 

Než začnete Ikaboga číst, je důležité odprostit se od Harryho Pottera, pokud jste ho četli. Nesrovnávejte a vím, že to může znít divně a bude to třeba těžké, ale zkuste na Harryho zapomenout. Tohle je prostě úplně něco jiného.

Co se musí J.K. Rowlingové nechat, jsou jména měst a postav. Její fantazie v tomto směru funguje skvěle. A také musím pochválit překladatele, jak si se jmény krásně poradil. Hlavním městem Přehršlánie jsou Kruasany, dalšími městy jsou třeba Tvarošice či Vurstpork. Přehršlánii vládne král Norbert Neohrožený a jeho rádci jsou Lord Flusbrock a lord Kydlián. Jistě souhlasíte, že jména lordů jsou více než originální :) 

Ze začátku se zdá, že to bude opravdu hezká pohádka. Knížka má příjemného vypravěče, který tomu udává hezké tempo. Ale čím více čtete, tím je příběh pochmurnější a smutnější. Navrch se dostávají špatné vlastnosti jako je lenost, marnivost, chamtivost, touha po moci, lhaní, podvádění a v neposlední řadě vraždění. Ano, stále to je pohádka pro děti, ale místy dost děsivá a umím si představit kolik otázek mohou děti při čtení mít.

“To mi spadl kámen ze srdce, že jsme vás našli, Vaše Veličenstvo, hledali jsme vás všude!” zvolal Flusbrock.
“Ika - Ika - Ika - “ fňukal král.
“Má škytavku,” usoudil Kydlián. “Mělo by se na něj bafnout.”
“Ika - Ika - Ikabog”! zasténal Norbert. “Já ho vi-vi-vi-děl. Obrovitá příšera - a už mě skoro měla!”

Jsem přesvědčena, že J.K. Rowlingová nemá své knižní hrdiny ráda. Opravdu ne. Tolik jich v žádných svých knížkách snad nikdo nezabil. Tedy, pardon, kromě G.R.R. Martina ve Hře o trůny :D

Na druhou stranu při čtení dostáváte jasné poselství, co je špatné a co dobré. Záporné postavy mají přesně ty špatné vlastnosti, na které je potřeba upozornit a v knize je skvěle demonstrováno, jak se to projevuje. A že ty špatné vlastnosti zde tedy opravdu převládají.

Musím říct, že za mne se děj trošku táhne. Neustále se dějí další a další nepravosti a už to vypadá, že se dobrého konce nedočkáte. Nakonec, je to přeci pohádka, to dobrý konec má. Ale na to, že má kniha 300 stran si konec odbudeme poměrně rychle. Ale to už posuďte sami.