RECENZE: Pozvala mě dál

„Hrabství Cornwall je známo svou divokou a pustou krajinou, rozsáhlým a rozmanitým pobřežím, které je vystaveno častým větrům vanoucím z Atlantiku. Protože je pobřeží tvořeno odolnými horninami, vznikají na mnoha místech působivé útesy, které jsou nechráněné a mají divočejší přírodní ráz.“ (Wikipedie)

O autorce

Britská spisovatelka Lucy Clarke (1981) je profesionálka, to se nedá popřít. Vystudovala anglickou literaturu, vyučuje tvůrčí psaní a je autorkou už čtyř veleúspěšných knih. Nápady zjevně čerpá ze svého vlastního života a nejinak tomu zřejmě bude i tentokrát. Podobně jako její nová hlavní hrdinka Elle Fieldingová, má totiž za manžela profesionálního surfaře, hodně cestuje a léto tráví nejraději psaním ve své „chatě“ na pláži jižního pobřeží Anglie. Jak sami uvidíte, určité nuance tu však přece jenom jsou…

„Nebojte se čerpat z osobní zkušenosti – je to ten nejbohatší zdroj, jaký máte k dispozici.“ (spisovatelka Elle Fieldingová)

Příběh

Elle je začínající spisovatelka. Má za sebou svou první knihu, která je tak úspěšná, že to ani ona sama nečekala. Vydělá jí obrovský balík peněz, ty se však pomalu, ale jistě rozkutálí, když se rozhodne postavit si „dokonalý“ dům na útesu Cornwallského pobřeží v jižní Anglii. Původně to byla chata, kterou si se svým manželem Flynnem na první pohled zamilovali.

Elle je, jako slavná spisovatelka, na roztrhání. Cestuje po světě, má vše, o čem kdy snila a mohla by být tedy šťastná. Ona ale není. S Flynnem se rozešla, v domě je sama a trápí ji ještě něco. Jakési dávné tajemství, které jí nedovolí v noci spát a také práce na nové knize, kterou musí už brzy odevzdat. Ještěže poblíž bydlí její starší sestra Fiona s manželem Billem a malým synkem Drakem. Obě dvě jsou si velmi blízké a navzájem si pomáhají. Když byly malé, zemřela jim matka, a ony na ni nemohou zapomenout. Ovšem každá po svém…

Chtěla bych vám něco poradit. Je to jen maličkost. Většině z vás ta rada k ničemu nebude – ale i tak je to důležité. Pro mě se tím všechno změnilo. Jedná se o tohle: Když zvažujete, jestli si máte někoho pustit do domu, nejdřív se na chvilku zastavte. Promyslete si to…

Elle se jednoho dne, na radu Billa a Fiony rozhodne, že po dobu pobytu na konferenci ve Francii, pronajme svůj dům přes Airbnb. Vše, zdá se, proběhne bez problémů, když se však Elle vrátí a odemkne dveře svého domu, zjistí, že něco je jinak. Je to jenom pocit, anebo skutečnost? A tady se příběh teprve doopravdy rozjede.

Elle nejprve nachází jen jakési náznaky – střep v koberci, vyrytý nápis na dřevěném stole, otisk rukou na okně – postupně se však začnou dít další záhady. Podivné vzkazy na Facebooku a v jejích knihách, či stíny za okny, vrzání dřevěných schodů, podivné ťukání, a další nevysvětlitelné jevy v domě zahltí Elle strachem a pochybnostmi o svém vlastním zdravém rozumu. V noci vůbec nespí, únava ji ničí, termín odevzdání rukopisu se blíží a kolem se pohybují tak divní lidé! Nenávistný soused, členky čtenářského klubu, pracovnice místní knihovny, milovaný Flynn a dokonce i Fionin manžel Bill – ti všichni Elle děsí a znejišťují… Ale neděje se to všechno jenom v její hlavě?

Otevřu vchodové dveře a pak zaváhám. Něco je tady jinak. Okamžitě to vycítím. Vzduch je nějak ostřejší. Z domu kolem mě protahuje průvan. Nechám si kabát na sobě a přesunu se chodbou. V břiše se mi rozprostírá pocit prázdnoty. Nemůže být víc než dvě hodiny, ale šedavá obloha už ze dne vysála veškeré světlo. Zastavím se před obývákem a poslouchám. Zevnitř se ozývá jakési šustění. Pode dveřmi mi táhne na kotníky…

Recenze

Musím konstatovat, že okolní prostředí hlavního děje románu zvolila, a především popsala autorka úplně skvěle. K ústřední zápletce, jejímu vyústění, a nakonec i rozuzlení, se neuvěřitelně hodí. Podbarvuje a vystihuje přesně pocity hlavní hrdinky i náladu celého příběhu a celkový zážitek z knihy je tak díky vynikající atmosféře téměř dokonalý.

Dojem umocňuje také volba stylu a struktury příběhu. Je vyprávěn ich-formou (slovy Elle Fieldingové), přičemž jednotlivé kapitoly střídají přítomnost s jakýmsi déjà vu, či chcete-li flashbackem. Některé zas, jako přízrak, vypráví někdo tajemný a zjevně s celou pravdou, kterou vy zjistíte až na konci, dobře obeznámený. A protože jsem tentokrát až do úplného konce skutečně vůbec netušila, o koho se jedná, po dočtení knihy jsem se k těmto vsuvkám ještě několikrát vrátila, abych si to poznání v sobě tak nějak líp usadila.

Kromě hučení krve v hlavě slyším další hluk, jako by se dřevo sunulo po dřevě. Čekám a poslouchám. Bušení mého srdce se zrychluje. Je to tam. Slyším to znovu. Ten zvuk se ozývá shora. Z pracovny. Jako by tam někdo zavíral zásuvku…

Jestliže na vás zápletka bude zpočátku působit trochu „otřepaným“ dojmem, nenechte se mýlit! Je jich tam totiž víc, a ty se přes různé překvapivé zvraty postupně slijí dohromady v jen jednu jedinou, tu správnou, velkou a zcela originální. Mě kniha chytla hned na začátku - někde uprostřed sice autorka napětí trochu zvolní a více roztáhne, to jsem si však ani nestačila uvědomit, protože o to více je potom vygraduje.

Celý text je ještě jako bonus doplněn o praktické rady začínajícím spisovatelům, které téměř suplují takový malý kurz základů tvůrčího psaní… Zkrátka, Lucy Clarkeová odvedla vynikající práci, kterou navíc přivádí čtenáře i k zamyšlení, pokud ne nad sebou samými, tak alespoň nad okolním světem, tolik plném „živé“, a přesto tak povrchní komunikace.

„Změňte úhel pohledu na své postavy. Touto změnou můžete odhalit jejich skutečnou povahu.“ (spisovatelka Elle Fieldingová)