RECENZE: Věk supernovy

Vypadalo to jako docela obyčejná noc, během níž si čas líně plyne z nekonečně daleké minulosti do nekonečně daleké budoucnosti...

Hvězda smrti dovršila svůj čas a ukončila svůj život velkolepým způsobem, stala se z ní supernova. Netrvalo dlouho a malá modrá planetka pocítila následky této změny. Pro každého pozemšťana, staršího třinácti let začaly tikat hodiny zániku a měly se zastavit zhruba za rok. Ještě jedno otočení okolo Slunce a všechno se nenávratně změní. Začíná počátek věku supernovy a vzniká nový svět. Svět dětí. Dospělí, v čase který jim zbývá, připravují své potomky na všechno, co obnáší život. To, co vznikne po jejich odchodu, se ale nepodobá žádné představě o budoucnosti, jakou si byli schopní připustit. Lidstvo se vydává cestou dosud neprošlapanou. Cestou krvavou a bolestivou.

Ve válce je nejsnazší bezhlavě riskovat s využitím vlastní efektivní síly, ale vynikající vojevůdce neriskuje, přinutí k tomu nepřítele...

Recenze

Liou není obyčejný spisovatel, je to totiž čínská sci-fi mašina, která neustále nabírá na rychlosti, bez náznaku zastavení či jen pouhého přibrzdění. Jeho mysl se musí podobat obří továrně na fantastické představy a hluboké myšlenky. Jirko, nech si své chvalozpěvy, my chceme recenzi! Máte pravdu, nechal jsem se unést a narovinu říkám, že se to může opakovat znovu. S tímto autorem to nejde jinak. Přerušil jsem psaní a hladil obálku knihy, musím ji někam ukrýt, abych se mohl soustředit.

Co takhle vzít Goldingova Pána much a aplikovat ho v celoplanetárním měřítku? Kdyby se vám to zdálo málo, můžeme to okořenit pořádnou globální katastrofou a celé to zabalit do šťavnatého sci-fi obalu. Záhy dostaneme sociální experiment, který by vyděsil i samotného T.A.T.A z románu Inspekce. Věk supernovy je zkrátka bláznivá dystopie, která se vám zavrtá hluboko do šedé mozkové kůry.

Mnohé čtenáře potěší komplexnost vyprávění. Příběh vás totiž nevrhne ihned do nového dětského světa, ale dopracovává se k němu krůček po krůčku. Je vidět, že autor to měl pekelně promyšlené. Není také divu, protože první rukopis tohoto díla vzniknul už v roce 1989, přičemž hotovo bylo až o více jak dvanáct let později. Byl to velice dlouhý závod na jehož konci čekaly Lioua vavříny.

...Lidská civilizace byla přeťata vpůli, děti, věříme, že z této čerstvé rány vypěstujeme nádherné květy. Co se nás týče, přišli jsme, pracovali jsme, odcházíme...

Tohle čtivo je předurčené k zamyšlení. Každá stránka má smysl. Zajímavý epilog v němž si autor dělá sám ze sebe legraci. Chytlavý doslov, který přemítá nad současnou Čínou, jak už je u Liua zvykem. Dospělí a děti jsou vzájemně nekompatibilní a jejich světy se naprosto liší. Věk supernovy dokáže probudit tu vaši dětskou část, která doposud spala hlubokým spánkem. Je to kniha, která se nečte, ale prožívá. A já jsem jí naprosto propadl.