RECENZE: Ve stínu popela – návyková fantastika, která vás pohltí!

Mnoho zahraničních recenzentů připodobňuje tyto knihy k tvorbě S. J. Maas, což je bezesporu pravda. Ovšem já v autorčině stylu vidím jistou podobnost i s veleúspěšným fenoménem „Hry o trůny“. Svět je obdobně detailní, plný magie, tajemství i krvavých intrik. Bavilo mě prozkoumávat obě říše, a to jak svět smrtelníků, tak především božskou dimenzi. Líbilo se mi, že mi spisovatelka zodpověděla četné dotazy, které se mi při čtení původních knih nahromadily. Konečně jsem měla možnost blíže poznat božské bytosti, o nichž se doposud toliko mluvilo, ale nic moc jsme o nich nevěděli.

„Co nemám dělat?“

„Neusmívej se na mě“, zahučel s vířícími obláčky stříbra v očích.

„Proč?“

„Protože když se na mě usměješ, neexistuje nic, co bych ti nedovolil.“

Usmála jsem se ještě víc.

Komplexita světa i výborné vykreslení postav vám vyrazí dech!

Obdobně jako u „Her o trůny“, i tady najdete různá rodová propojení, včetně magických schopností, kterými oplývají někteří jedinci. Řeč přijde i na nadpřirozené bytosti či zvláštní magický systém. Pro mě osobně byl největším lákadlem právě „Dvůr temnot“ a jeho pán, tajemný, ale po čertech pohledný prvotní bůh Nyktos. Armentrout je se svými postavami hodně systematická a umně si s nimi pohrává. Každý její charakter je jedinečný, ale není černobílý. Postavy mají své světlé, ale i temné stránky a přirozeně se vyvíjí. Sera je ten typ nebojácné hrdinky, které když se řekne, ať něco nedělá, tak to stejně udělá a ještě se vám vysměje do obličeje. Je skvělá, má v sobě přirozenou dávkou charisma, takže si ji nelze nezamilovat.

Pozitivně hodnotím hlavně dynamiku děje a to, že v knize nejsou žádná hluchá místa. Je zde také pozoruhodné množství zvratů, které mě držely v pozoru doslova od první do poslední stránky. Čtení jsem si díky tomu neskutečně užívala. Ve své podstatě se jedná o dokonalou romantickou fantasy, kdy je milostná linka naprosto skvělá, i když ne primární, tudíž nepokulhávají ani ostatní fantaskní prvky. Kniha pro mě byla jako droga. Nedokázala jsem se od ní odtrhnout, a ačkoliv měla přes šest set stran, slupla jsem ji na posezení.

Výborný začátek série s nervy drásajícím koncem!

Já nevím, jak to Jennifer L. Armentrout dělá, že mě zase lapila do svých sítí. Její knihy prostě miluju a přečetla bych od ní snad i nákupní seznam. Spisovatelka si sice potrpí na popisnější scény a celkem dost se rozepisuje, ale umí to podat tak, že to nevnímáte jako nedostatek, ale právě naopak. S protagonisty se rovněž ani vteřinku nenudíte, Sera je správně přidrzlá a průbojná. Srdce dívek však budou pravděpodobně patřit Šedovi, který představuje temnější verzi prince na bílém koni, je jednoduše dokonalý. Scény s ním jsou prostě boží, perfektně napsané, ale zároveň nijak nenarušují ústřední myšlenku příběhu, spíš ji pěkně doplňují.

Verdikt

„Ve stínu popela“ měla poměrně velkou marketingový podporu, a tak jsem měla trochu strach, jestli tahle kampaň není přehnaná, přece jen se jedná o více než šesti set stránkový svazek. Moje obavy byly zbytečné. Čtení je to neuvěřitelně chytlavé. A kromě skvostného obsahu dostanete i nádhernou obálku! Nutně potřebuji další svazek, abych se mohla vrátit zpátky ke svým oblíbeným hrdinům, kteří mi přirostli k srdci.