Hvězda Gilmorových děvčat se ptá: „Už jsem ti to říkala?“|RECENZE

Než se vrhneme na hodnocení díla, krátce si nastíníme, o čem vlastně je – jedná se o autobiografii, v níž herečka vzpomíná na svůj dosavadní život. Dozvíte se například o jejím komplikovaném vztahu s matkou, o tom, jak těžké je pro začínající herce sehnat práci i jak se jí daří stárnout v Hollywoodu. Kniha mimo jiné obsahuje dojemnou kapitolu, v níž Lauren popisuje svůj vztah a obdiv k New Yorku i části, v nichž vám představí své nejbližší přátele a rodinu, kteří jsou pro ni vším. To všechno prokládá zajímavostmi z natáčení filmů, seriálů a reklam, což vás donutí přemýšlet o filmové produkci z trochu jiného úhlu pohledu.

Už jsem ti to říkala? je jedna z těch pohodových knih, u kterých si odpočinete a pořádně se zasmějete. Líbilo se mi, že Lauren se v ní prezentuje jako obyčejná žena řešící úplně stejné problémy, jako každý druhý. Myslím, že přesně to bylo jejím úmyslem. Navodit ve čtenářích pocit, jako by si povídali s kamarádkou, pobavit je a lidsky, s humorem sobě vlastním, jim povyprávět něco málo o svém zajímavém životě. Díky neformálnímu přednesu a upřímnosti autorky se domnívám, že je pro čtenáře (a především čtenářky) lehké se s ní ztotožnit a pocítit určitou sounáležitost.

Už jsem ti to říkala?

Lauren o sobě říká, že je hodně impulzivní a pořád něco musí vyprávět (z toho důvodu se kniha jmenuje Už jsem ti to říkala?). To mohu po přečtení jedině potvrdit. Je jako neřízená střela. Dílo místy působí jako jeden velký, dlouhý monolog, což by některé od jeho přečtení mohlo odradit. I mně docela trvalo, než jsem si na její upovídanost zvykla. Není ale právě tohle ta pravá Lauren? Rychlé tempo vyprávění, časté odbočování od tématu a vtipná sebekritika ukazují její pravou tvář a přidávají dílu na autenticitě. Mě naprosto dostala poslední kapitola, ze které jsem vybrala i ukázku:

Zeptala jsem se a New York mi odpověděl. Jaká je pravděpodobnost? A vy jste se mě snažili přesvědčit, že New York je jenom město. Jak jsem vám právě dokázala, New York samozřejmě je člověk. Ovšem dneska nebyl jen tak někým. Dneska nebyl New York učitelem, vyzyvatelem ani rádcem. Dneska byl New York mým přítelem.

Mými oblíbenými pasážemi díla jsou, kromě poslední kapitoly, také ty, kde Lauren popisuje zážitky z natáčení. V několika případech mi totiž ukázala novou perspektivu, z jaké se dá na celý filmový a seriálový svět nahlížet, a dozvěděla jsem se spoustu věcí, nad nimiž jsem nikdy nepřemýšlela, ač jsou naprosto logické. Je to, jako by vás vzala do zákulisí, z něhož můžete sledovat, jak probíhá natáčení vašeho oblíbeného filmu. Pro herce je to denní chleba, pro obyčejného smrtelníka je to zážitek, který si uchová v paměti dlouho. Takže Lauren, děkuji za rozšíření obzorů.

Už jsem ti to říkala? není z těch publikací, jež byste mohli číst pořád dokola. Pro mě však byla zábavou na jedno odpoledne a také knihou, ve které jsem našla i několik hlubších myšlenek. Historky ze života známé herečky mě bavily a jako velké pozitivum vidím to, že Lauren čtenářům nastínila pravou realitu života v Hollywoodu. Všichni si jej představujeme jako nějaké kouzelné místo, kde žijí samé filmové hvězdy a kde se na počkání plní každé přání. Lauren se tyto stereotypy podařilo trochu rozbít a ukázat čtenářům, jak je to doopravdy. Nejen proto knihu doporučuji.