RECENZE: Tenký led

Pod námi se najednou objevila široká řeka, jejíž šedozelená zpěněná voda proudila směrem k moři. Ta přirozená krása byla přímo dechberoucí, neskutečná. A zároveň divoká. Tady matka příroda vždy vyhraje.

Příběh

Beth je spisovatelka. Nebyla jí vždycky – když beze stopy zmizel její otec a matka se stala posedlou jej najít, staral se o ni dědeček – šéf malého policejního oddělení v St. Louis. Beth mu pomáhala jako jeho sekretářka a pochytila tak pár detektivních dovedností. Později, když začala psát a stala se slavnou, přihodilo se jí něco strašného. Byla unesena šíleným fanouškem. Co se však během únosu dělo, si pamatuje jenom útržkovitě. Podařilo se jí totiž uniknout z dodávky, kde ji držel, a poté byla nalezena v bezvědomí s ošklivým úrazem hlavy. Pachatele se však dopadnout nepodařilo.

Nyní má po těžké operaci mozku stále trauma a trpí strachem a úzkostí. Bojí se, že se únosce opět objeví, a tak se rozhodne zmizet. Kromě policejní vyšetřovatelky, která má případ na starost, nikomu nic neřekne a pouze se svým starým psacím strojem Olympia, odletí na Aljašku. A právě tady začíná náš příběh.

V malém městečku Benedict se Beth ubytuje v domě „na půl cesty“, kde žije ještě několik podmínečně propuštěných žen. Jediným jejím spojencem je zdejší šerif, který je o situaci informován a umožní jí pracovat pro místní novinový plátek. Vše nasvědčuje tomu, že by zde, na studené, divoké a civilizací téměř nedotčené Aljašce, mohla být (alespoň dočasně) v bezpečí. Pokud by tu ovšem nedošlo k vraždě (anebo k sebevraždě?). Nebyla by to Beth, kdyby se nepustila do soukromého vyšetřování. Při něm zjistí, že není sama, kdo se v Benedictu před něčím ukrývá…

Nikdy předtím jsem losa neviděla. Nevěděla jsem, co znamená „veškerá divoká zvěř“ kromě losů a medvědů nenasytných po lososech, kteří plavou proti proudu, aby nakladli jikry. Samozřejmě jsem viděla fotografie, ale i když jsem tady jen pár okamžiků, už jsem věděla, že fotografie nemůžou plně vystihnout toto místo. Zemi, která je zbarvená mimo hranice všeho, co jsem kdy poznala nebo si dokázala představit. Špatně jsem se připravila. Tento svět je jiný než ten můj, úplně jiný.

Pátrání, a také sžívání se (stylem pokus-omyl) s divočinou, pomáhá Beth se minulostí příliš nezabývat. V určitých chvílích se však nedokáže ubránit jakýmsi atakům vzpomínek, které jí uvádějí téměř do bezvědomí a příliš nedávají smysl. Mají snad něco společného se zdejší vraždou? Je Bethina intuice správná? V každém případě se pocit bezpečí, který doposud cítila, začíná měnit v jeho pravý opak…

U nohou mi něco zadunělo. Zmateně jsem rozpřáhla ruce, abych udržela balanc. Zajímalo by mě, Jestli snad nevykolejila moje vnitřní rovnováha. Nic jsem neviděla. Cítila jsem zemětřesení? Nebylo by to dokonalé? Ale nejednalo se o zemětřesení, protože o chvíli později jsem zjistila, co způsobilo pohyby půdy. Nebyl to medvěd, nýbrž los. Divoká zvěř. Všeho druhu. V mém zorném poli se objevila ohromná losí hlava, velmi blízko mé vlastní. Rozeznala jsem velké hnědé oči zvířete, jež mě zvědavě zkoumaly, jeho tlamu s podivným, nespokojeně zamračeným výrazem. V blátě jsem ustoupila o krok dozadu. Noha se mi zanořila do mazlavé půdy. Nebudu schopná běžet...

Verdikt

Knížek, odehrávajících se na Aljašce, jsem už pár četla. Mám je ráda – to prostředí a atmosféra nedotčené přírody jsou prostě nádherné. Hory, lesy, oceán, led a sníh, všudypřítomní medvědi a losi, a dokonce i zvláštní, ať už původní, či přistěhovaní místní obyvatelé. Autoři, kteří o Aljašce (obvykle velice autenticky) píší, tam většinou i byli – stejně jako Paige Shelton. Kromě toho, že se jí díky tomu kouzlo tohoto jedinečného místa na Zemi podařilo perfektně popsat, vymyslela a skvěle vystavěla i celý příběh.

Zápletka je napínavá, aniž by byla přitažená za vlasy, a nikde neskřípe. Všechno má svou logiku, jak postupně zjistíte, a tudíž vás nic neirituje. Myslím, že se dokonce ani nepokusíte nad záhadou příliš přemýšlet či hádat její rozuzlení. Necháte se zkrátka, bez jakékoliv námahy pohodlně a příjemně unášet a překvapovat. Dokud ovšem nedospějete k (pěknému a chytrému) závěru. Ten totiž způsobí, že už nebudete toužit po ničem jiném než si přečíst další díl. Já osobně jsem se stala závislou a moc si přeji, aby český překlad pokračování této velice slibné série od zkušené a úspěšné autorky Paige Sheltonové, na sebe nenechal dlouho čekat.

Hodnocení: 90 %