RECENZE: Všechny tvoje lži

Netuším, co nás čeká. Chci zachovat klid. Ale nedokážu se zbavit strachu usazeného v žaludku, těžkého jako naše kroky...

O čem vám dnes budu psát?

Když Sadie utíkala z Londýna do New Yorku, přísahala si, že se do svého rodného domu už nikdy nevrátí. Jenže osud je nepolapitelná mrcha, takže o několik let později skončila přesně tam, odkud utekla. Manželství v troskách, peníze žádné a dům zděděný po matce jako jediná možnost, kde můžou společně s dcerou Robin žít.

Matčina závěť mluví jasně: pokud chtějí bydlet v jejím domě, Robin musí začít chodit do elitní výběrové základní školy Ashams, stejně jako kdysi Sadie. Pokud na školu nenastoupí, ztratí na dům nárok.

Sadiino přijetí mezi ostatní matky nebude jednoduché a schyluje se k tomu, že se z nich stanou vyvrhelové. Poměry v Ashams jsou přinejmenším prapodivné. Na děti jsou ze strany rodičů kladeny vysoké nároky a jak se později ukáže, uvolněné místo, které připadlo Robin, vzniklo po dívce, která se utopila za velice zvláštních okolnosti. Hrozí nebezpečí i Robin? Možná, že utéct z New Yorku byla velká chyba.

Situace se z podivné mění na naprosto nepochopitelnou. Vesmír puká, čas ztrácí kontinuitu...

Mudrování s kapkou recenze

Moji drazí knihomolové a knihomolky, někdy zažívám skutečné trápení. S vaším dovolením se vám vypláču na ramínku. Občas se stává, že kniha ke čtenáři téměř vůbec nemluví, a tak při dočítání jejího konce rychle zjišťuje, že v něm zanechala pramalou stopu, kterou odvane následujících pár dní. Co si počít s tou prázdnotou?

Je to zvláštní situace dominující obřím rozporem. Emocí bylo málo, a když už nějaké byly, tak jenom pluly po povrchu. Trošku to připomínalo ledovec, který přišel o většinu své hmoty a pomalu roztává do ztracena. Na druhou stranu se ale Všechny tvoje lži četly lehce a příběh svižně utíkal. Vzdušný a přímočarý styl psaní rozhodně neunavoval.

Ani s příběhem samotným to není jednoznačné. Některé jeho části byly zajímavé, například načrtnuté vztahy mezi matkami a způsob jakými se vazby rodičů přenášejí na jejich dcery (je to tak, žádní kluci, tohle je dámská jízda ). Bohužel se autorce nechtělo jít příliš do hloubky a tak to nakonec vyšumělo do ztracena. Co mě ale rozhodně zaujalo, byl výběr jmen postav. Daisy, Robin, Pippa, hmm, zní vám to taky tak libozvučně? Jestli budu mít někdy dceru, bude to Pippa Klimešová, geniální!

Pomalinku se pro dnešek rozloučíme

Kniha vám nenabídne žádné literární divoké vody a vodopády, spíš vás bude unášet po klidné řece, ve které vám toho moc nehrozí. Zajímavý začátek a povedený konec, společně sekundují línějšímu středu, kde se toho zas tak moc neděje. Přemýšlím, jestli by kniha fungovala lépe jako delší povídka než román, ale odpověď pro mě bude navždy tajemstvím.

Posledním pohledem se loučím jak s knihou, tak i s vámi, literární spolubojovníci. Zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 70 %