RECENZE: Temná svatá noc

Hned od začátku příběhu naskakujeme do rozjetého vlaku každonoční pracovní rutiny na noční směně detektiva Reneé Ballardové. Líbí se mi, že se Connelly nesoustředí pouze na popis jednoho případu, kolem něhož by se točil celý děj příběhu, ale zohledňuje to, že jako v každé práci, se můžou vynořit nové a nové úkoly, které ten hlavní úkol z hlediska priority na chvilku vytlačí z centra pozornosti. S Renée tím pádem máme možnost nahlédnout hned na několik různých míst činů, ať už se jedná o hlášení o vloupání či například nález těla.

Harry Bosch se vynořuje téměř vzápětí, aby se porozhlédl na svém starém pracovišti po starých stopách, které by mu mohly pomoci v řešení 9 let starého případu. Při čmuchání v kanceláři detektivů ho načape právě Renée a ač si dva detektivové nepadnou do noty hned na první dobrou, později se z nich stává sehraný tým. Bosch i Ballardová platí v kolektivu detektivů každý svým způsobem za outsidery, proto postupně zjišťují, že si perfektně rozumí a mohou se v práci vzájemně doplňovat.

V knize se po několika kapitolách střídají části z pohledu Ballardové a Bosche. Máme tak náhled na řešení případu od dvou různých lidí, přičemž v průběhu příběhu se jejich pohledy sbližují nebo naopak oddalují v závislosti na různých okolnostech, které jim vstupují do cesty.

Ballardová si žije svůj život pětatřicetileté samotářky, která pendluje mezi relaxem na vlnách, svým psem Lolou a příležitostným milencem. Hlavním středobodem ale zůstává její práce detektiva, jíž je zcela oddaná a mnohdy si dobrovolně přibírá práci navíc.

Bosch je již skoro sedmdesátiletý penzista, který se ale také nedokáže od práce detektiva zcela odpoutat. Navzdory svému věku stále touží řešit případy jako za starých časů, i když jeho tělo už jeho brilantní mysli tak úplně nestačí. V jeho částech vyprávění často zaznívá sebereflexe, v níž hodnotí svůj dosavadní život a činy, což je v kontrastu s částmi z pohledu Ballardové, která je právě na vrcholu svých sil i kariéry a do všeho se vrhá po hlavě.

Musím konstatovat, že Temná svatá noc se mi líbí o něco více než první kniha počínající série s Renée Ballardovou s názvem Noční směna. Propojení se stárnoucím detektivem Harrym Boschem sérii oživilo a neobrací tolik pozornosti k samotné Renée, kterou měl autor tendenci popisovat jako oběť systému a „odvrženou ženu ve světě mužů“. Skoro se mi zdá, jako by se postava Ballardové ve společnosti Bosche stala suverénnější a možná i o něco sympatičtější.

Temnou svatou noc bych doporučila všem fanouškům detektiva Harryho Bosche, protože i jemu propojení s detektivem Ballardovou rozhodně svědčí a podle náznaků ze závěru knihy se můžeme těšit, že jejich spolupráce ještě zdaleka nekončí.