RECENZE: Klub divných dětí

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Lucie Ďorďová Lucie Ďorďová

RECENZE: Klub divných dětí - titulní obrázek

Petra Soukupová je jednou z nejznámějších a nejúspěšnějších českých autorek dnešních dní. Doposud vydala sedm knih, pět pro dospělé a dvě pro děti. Klub divných dětí je jejím osmým dílem a třetí knihou pro děti a mládež.

Děj knihy je příběhem čtyř různě starých a diametrálně odlišných dětí. Mila pravděpodobně trpí poruchou autistického spektra, často mizí do svého světa a miluje přírodu, obzvlášť hmyz. Petr je čtvrťák, který se bojí věcí, jež se mohou skrývat ve tmě. Kvůli tomu málo spí a jeho táta i mladší bratr ho mají za slabocha. Katka ráda jí a čte a je to na ní vidět. Ze skupiny hlavních protagonistů je nejstarší. Nemá ráda lidi - zejména proto, že se jí posmívají kvůli její postavě. Posledním hrdinou je Franta. Ten má „špatné nohy“ a chodí o berlích. Rád si na lidi dovoluje, protože ví, že většina z nich mu nic neudělá a pokud snad ano, nevadí. Bude si připadat trochu normálnější.

 

  • Klub divných dětí

    pevná vazba

    Desetiletá Mila má ráda zvířata — zvlášť hmyz a ze všeho nejvíc pavouky. Taky se umí „ztratit ze světa“. Když se na něco soustředí, všechno ostatní pro ni přestane existovat. Petr chodí do čtvrté…

    357 Kč

    399 Kč

    Do košíku

    Četl(a) jsem

 

Musím říct, že vnější úprava knihy mi přijde téměř bibliofilská. Klidná zelená spolu s děsivými malůvkami, na dotek trochu hrubší papír a vtlačené písmo jistě zaujme každého, ať pozitivně či negativně. Je pravda, že ilustrace Nikoly Logosové připomínají běsy z Petrových nočních můr, ale hádám, že to bylo cílem. Zdařile děsivé.

Příběh knihy se točí kolem nečekaných setkání a přátelství. Čtyři různě staré děti se postupně setkají na místě v parku, kde se chtějí ukrýt před celým světem. Místo toho tam najdou někoho, kdo půjde proti světu s nimi. Autorka si bravurně poradila s vykreslením charakterů. Domnívám se, že myšlení každé postavy odpovídá skutečnému věku i způsobu uvažování podobných dětí v reálném světě. Navíc celý příběh ukazuje několik velkých pravd, o nichž se příliš často nemluví. Tou první je, že občas někoho posloucháme, ale ve skutečnosti ho neslyšíme, nevnímáme, co nám říká, a když pak udělá něco razantního, divíme se, proč to udělal, říkáme, že přehání.

Druhou pravdou je i hlavní myšlenka knihy. Být jiný, být divný neznamená okamžitě to, že je dotyčný špatný. Ve skutečnosti je totiž na každém něco divného a také něco krásného, občas je to jedna a ta samá věc.

Příběh mi zahrál na správnou strunu. Ani jako pro „dospěláka“ mi nepřišla kniha infantilní a dětinská, naopak jsem si v ní našla vlastní poselství. Moc bych si přála vědět, jak se budou příběhy hlavních postav vyvíjet dál a jak na tom budou za rok, deset let. Doporučuji všem, pro každého se tam něco najde.

85% Lucie Ďorďová 27. ledna 2020

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet

Související knihy