Pejsek a kočička jsou zpět: jak Pavel Fara navazuje na Josefa Čapka

Na tuto tradici dnes navazuje Pavel Fara knihou Pohádkové výlety pejska a kočičky, která se k Čapkovým postavám vědomě vrací a otevřeně se hlásí k inspiraci původním dílem. Sám autor v úvodu píše, že nové příběhy vznikly s pokorou a úctou k Josefu Čapkovi. Otázkou ale je, nakolik jde skutečně o pokračování čapkovské poetiky a v čem se nová kniha liší.

Co si Fara od Čapka půjčuje

Nejvýraznější podobnost je patrná hned od prvních stránek: pejsek a kočička stále žijí v malém domečku, společně hospodaří a pokoušejí se zvládat obyčejné lidské činnosti po svém. Už Josef Čapek stavěl humor na tom, že zvířata napodobují lidské chování, ale světu lidí nerozumějí úplně správně. Typickým příkladem je slavné mytí podlahy, kdy kočička použije pejska jako kartáč a pejsek zase kočičku jako hadr.

Pavel Fara tento princip zachovává téměř beze změny. I jeho pejsek a kočička řeší každodenní situace dětskou logikou, vedou dlouhé dialogy a všechno komentují s bezelstnou vážností. Ve vyprávění je navíc silně přítomný stejný rytmus řeči a oslovování dětského čtenáře. 

Podobná je také atmosféra bezpečného světa. Konflikty existují, ale nikdy nejsou skutečně nebezpečné. I „velký zlý pes“ se nakonec ukáže jako osamělý a hodný. To odpovídá Čapkově představě dětské literatury, kde dobro vítězí spíše laskavostí než bojem.

Velmi důležitá je i práce s událostmi původního díla. Fara přímo odkazuje na slavný dort z Čapkovy knihy a dělá z něj součást pokračujícího světa. Čtenář, který zná klasické příběhy, tak získává pocit, množdy až nostalgického, návratu do známého prostředí.

V čem se nové pohádky liší

Přesto ale nejde jen o napodobení. Fara posouvá svět pejska a kočičky výrazně blíž současné dětské literatuře. Zatímco Josef Čapek psal krátké, komorní a často téměř absurdní epizody z domácnosti, Fara buduje rozsáhlejší dobrodružství. Už samotné názvy kapitol ukazují větší důraz na pohádkové cestování a propojení s jinými příběhy – například perníková chaloupka, Červená karkulka nebo kouzelní skřítci.

Čapkův svět byl uzavřený a soustředěný na každodennost, kdežto ten Farův je mnohem otevřenější a fantazijnější.

Rozdíl je i v samotném jazyce. Čapkův styl působí úsporněji a jemně ironicky. Humor vzniká hlavně z jednoduchého nedorozumění a z přesného pozorování dětské logiky. U Fary je text vysvětlující, rozvláčnější a výrazně didaktičtější. Postavy si často dlouze objasňují své pocity a jednání. Typický je také důraz na přátelství, laskavost a společné sdílení. To je dobře vidět například v příběhu o velkém psovi. U Čapka bývá pointa stručná a komická, kdežto Fara klade větší důraz na emocionální usmíření a morální poselství o tom, že bychom druhé neměli soudit podle vzhledu.

Tím se příběhy přibližují dnešním dětem, ale zároveň trochu ztrácejí poetiku staré meziválečné pohádky.

Největší rozdíl: tempo a vyprávění

Josef Čapek pracoval s velmi jednoduchou stavbou příběhu. Jedna drobná situace se postupně proměnila ve veselé nedorozumění. Vyprávění bylo svižné a pointované.

Pavel Fara naopak rozšiřuje děj do delších epizod. Více popisuje, vysvětluje a vrací se k emocím postav. Příběhy tak působí klidněji a jemněji. Pro předčítání malým dětem je to vlastně logické – text je uklidňující, opakující se a bezpečný.

Zároveň je zde nejvíc vidět rozdíl mezi originální klasikou a současnou inspirací. Čapkova kniha má lehkost a mistrovství velkého autora. Fara se naopak snaží hlavně zachovat atmosféru laskavého pokračování.

Funguje návrat pejska a kočičky?

Ano – především jako pocta původnímu dílu. Pohádkové výlety pejska a kočičky nesoutěží s Čapkovou klasikou, ale pokoušejí se ji připomenout nové generaci dětí. Zachovávají základní charaktery obou hrdinů, jejich naivní logiku i svět bez skutečné zloby.

Současně ale přinášejí modernější, delší a emocionálně otevřenější styl vyprávění. Tam, kde Josef Čapek pracoval s jemnou absurditou a minimalistickým humorem, Pavel Fara staví spíše na laskavosti, dobrodružství a pocitu bezpečí.

Díky tomu mohou fungovat společně: jedna jako literární klasika s nenapodobitelnou poetikou, druhá jako současný návrat do známého pohádkového světa.