RECENZE: Štvanice

" Mark se zoufale snaží, aby nedopadl stejně jako jeho otec. Ale také vím, že jsou chvíle, kdy se bojí, že se jím stává..."

Personál

Když potřebujete zmizet, skotská vysočina vám může posloužit velice dobře. Heather a Doug působí jako lidé, kterým zmizení přišlo vhod. Něco v nich se nenávratně zlomilo a oni potřebovali utéct před světem. Divoká příroda daleko od lidí je něco, co by mohlo utišit jejich ztrápené duše.

Hosté

Studium na Oxfordu už je dávnou minulostí a nové životy je nenávratně rozdělily. Společný silvestr je ale tradice, která zůstává a letošní závěr roku nebude výjimkou. Luxusní chatový komplex uprostřed ničeho se zdá býti ideálním místem na bujaré oslavy a stmelení starých přátelství. Nový rok ale ukáže, že vztahy mezi touto partou lidí už nejsou to, co bývaly, protože je jeden z nich nalezen mrtvý - byl zavražděn.

Kandidátů na vraha máme nespočetně. Může se skrývat jak v řadách personálu, tak i hostů. A aby toho nebylo málo, je možné že se v blízkosti nachází také rozparovač z vysočiny. Máte nějakého favorita? Já bych sázel na zahradníka...

" Mrtvola má v sobě jakousi temnou sílu, přitahuje pozornost. Kůži má zmodralou do šeda, všechna krev a barva vyprchaly...

Recenze 

Na počátku toho všeho byl recenzent, jehož hlavu zachvátil chaos. Panika se stupňovala spolu s narůstajícím počtem vypravěčů. Pak se situace ustálila a on se začal orientovat. Bariéra povolila. Začátek byl divoký a konec se snažil o totéž.

Rozhodně to byla psychologická hra. I když se stala vražda a vrahem mohl být jeden z nich, šlo o něco jiného. Hlavní úlohu zde hrála minulost a vzájemné vztahy. Poznávání pokřivených charakterů a životních přešlapů je něco, co si užívám. A Štvanice mi přesně tohle dala. Ano, postav je zde docela dost a každý je méně či více zajímavý. Možná by si někdo zasloužil menší prostor a jiný zase větší, ale tuším že už je pozdě do toho autorce kecat. Je třeba také zmínit, že každý z hrdinů, který se zhostil úlohy vypravěče, byl pro příběh nějakým způsobem důležitý. Nedá se tak říct, že by byl někdo plonkový.

" Když se lidé dostanou pod to správné množství tlaku, když je vytrhnete z jejich prostředí, na které jsou zvyklí a je jim v něm dobře, ani moc nepotřebují povzbudit, aby se z nich staly stvůry..."

Psychologické thrillery v sobě mají nějaké zvláštní kouzlo, kterým jsem váben a přitahován. Tato kniha své vábení umocnila ještě sytě žlutou obálkou. Není proto divu, že skončila v mých chtivých čtenářských pařátech. Faktem ale zůstává, že nechybělo mnoho a recenzní výtisk Štvanice putoval k naší KINGOLOŽCE Hance, kterou tímto zdravím a posílám smajlíka s vyplazeným jazykem. Občas i mezi námi redaktory probíhá taková soukromá štvanice o tituly v nabídce. Vy se ale, drazí čtenáři, o knihy neperte. S tímto moudrem se loučím. Tak zase příště. Na přečtenou.