RECENZE: Mrtvé vzpomínky

Věděla, že je venku; cítila, jak jí ve větru povlávají pramínky vlasů, i čerstvý vzduch kolem. Věděla, že leží na zádech a že nad ní plují bouřkové mraky. Cítila, jak ji do holé kůže na pažích a na hlavě tlačí cihly. Nevěděla, jak dlouho už tu je, ale nic z toho nebylo příčinou děsu, který jí koloval v žilách….

Pojďme se nyní podívat na Kim Stoneovou. Proč? Protože to, co prožila a jaká sama je, bude v tomto příběhu klíčové. Následující odstavec je tedy jako vodítko určen těm, kteří si ještě všechny předchozí díly série nestihli přečíst.

Kim Stoneová je čtyřiatřicetiletá policejní vyšetřovatelka v britském Halesowenu, kde také žije - sama se svým psem Barneym. Patří k ní také staré auto Golf GTI a motorka Kawasaki Ninja, kterou ráda opravuje. Navenek působí chladně, společensky neobratně, a především nezkrotně. Přesto je silnou, inteligentní a temperamentní osobností, která své emoce pouze ukrývá. A ačkoli to na první pohled není vidět, je velmi empatická a za každou cenu spravedlivá, i když trochu sarkastická. Tomu, jaká Kim Stoneová je, se nelze divit - má za sebou nepopsatelně těžké dětství.

Když jí bylo šest let, přišla o svého bratra Mikeyho. Matka je oba přivázala k radiátoru topení a odešla. Micky zemřel. Kim pak prožila dětství v různých zařízeních a u pěstounských rodičů, ale jen jedni z nich jí přirostli k srdci. Ti však jednoho dne náhle zahynuli při dopravní nehodě. Co potom následovalo, ale i to, co tomu předcházelo, zasunula Kim kamsi hluboko a zamkla na deset západů. Bohužel, objeví se tu někdo, kdo udělá cokoliv pro to, aby zámek její paměti vylomil. Brutální vrah je tady. Chce se pomstít a je to osobní…

Kim a její kolegové (a přátelé zároveň) – Bryant, Stacey a Penn, v čele se svým nepostradatelným šéfem Woodym a novou posilou, forenzní psycholožkou Alison – jsou povoláni k případu předávkování mladého páru Marka a Amy. Pro policii nic neobvyklého, až na to, že oba jsou připoutání k radiátoru a Mark je mrtvý. A jako „třešnička na dortu“ je fakt, že se nacházejí ve stejném domě, kde kdysi bydlela i Kim se svým bratrem – jen o dvě patra výš…

Popravdě by se nejradši stočila do klubíčka pod horu peřin, když poprvé uviděla Marka a Amy spoutané k sobě v tom bytě. Na pažích ucítila povědomý dotek Mickeyho těla ve svém náručí. Vybavila si jeho úsměv, smích, bolest, smrt.

Jako by sám tento případ nestačil, začnou se postupně objevovat další mrtví a okolnosti smrti každého z nich Kim něco trýznivě připomínají. Kdo je tím krutým a rafinovaným člověkem, který jí zraňuje nejhorším způsobem, jaký si kdo umí představit? A má být snad ona sama nakonec tou poslední, nejsmutnější obětí?

Celý tým se s plným nasazením vrhne do vyšetřování. Kim opět prokáže sílu své osobnosti, a přestože má namále, zlomit se nenechá. Zda přijdou na to, kdo Kim tak nenávidí a za co se jí vlastně mstí, zjistíte až na úplném konci - a budete se hodně divit! Mezitím stihne ještě (jen tak mimochodem) Penn vyšetřit, kdo v jedné čtvrti přepadá malé děti a Alison vypátrá skutečného vraha předchozího případu a potvrdí tak, že ačkoli jí nikdo nevěřil, jeho profil odhadla správně.

Penn věděl, že stroje používané na vrakovištích sešrotují železo za pomoci hydraulických desek a balíkovacího lisu, který z něj tlakem z několika stran vytvoří jakousi velkou kostku. A při zběžném pohledu nebylo na dokonalé krychli kovu, kolem níž všichni stáli, nic světoborného. Rozhlédl se po ostatních policistech a potom si kostku znovu prohlédl novýma očima. A uviděl lidskou ruku.

Máme zde tedy celkem tři případy – jeden hlavní a dva vedlejší – což u Angely Marsonsové není nic nového. Také Kim je stále stejná a všechno se tak nějak točí jenom kolem ní a jejích problémů. Přesto musím konstatovat, že jakkoliv jsem nečetla všechny autorčiny knihy, kvalita jejích příběhů je díl od dílu lepší. A to není úplně běžné. Text je už tradičně rozdělen do krátkých kapitol, které vždy končí tak, že zkrátka musíte číst další a další. Snad jen těch podezřelých je v tomto díle až příliš mnoho, a ani pachatelovy pohnutky mě úplně nepřesvědčily. Nová postava Alison však naopak ano, a také nápad vystavět příběh na předchozích případech se mi líbí. Celkově tedy hodnotím Mrtvé vzpomínky jako velmi čtivé a napínavé dílo, ke kterému je, ne úplně nutné, avšak přece jenom lepší, znát jeho historii.