RECENZE: Alžběta a Nina

Nina s babičkou Alžbětou nikdy neměla příliš vřelý vztah jako běžně mívají vnučky se svými babičkami. Ostatně v rodině Alžbětu často považovali za necitlivou a velmi zvláštně smýšlející osobu. Avšak ledy jako kdyby se prolomily a vztah mezi nimi zčista jasna změnil úraz babičky, která zůstala dlouhodobě v nemocničním zařízení. Tam ji často chodila Nina navštěvovat a společně tak začaly upevňovat svůj dosavadní vztah a hledaly si k sobě cestu.

Chvílemi vám může Nina sem tam připadat trochu natvrdlejší, ale věřte, že ji to brzy odpustíte. Má v sobě takovou zajímavou jiskru a působí sympaticky. Ostatně babička Alžběta je občas taková surovější vzhledem k tomu, v jaké době vyrůstala.

Čím více ale Nina babičku poznává, tím více chápe souvislosti a věci, které ji mnoho rodinných příslušníků tajilo. To ji utvrdí v tom, že společný 4denní výlet bude tím pravým ořechovým. A že se nejedná o jen tak obyčejný výlet je více než jasné. Pokud vás tedy zajímá, kam se tyto dvě ženy nakonec vydaly, určitě se do knížky pusťte. Budete mile překvapeni :)

Jana Poncarová mě svou knihou velmi mile překvapila. Její vyprávění bylo barvité, plné historických milníků a místy mi připomnělo vyprávění typické právě pro naše prarodiče. Tolik zajímavých informací, ale nikoli nudných. Mile jsem pak byla překvapená i při zjištění, že autorce je teprve něco málo přes 30 let. Má totiž neskutečný přehled o historickém dění a díky tomu dokázala vytvořit velmi silný a dojemný příběh.

Rodinné zápletky a nevyřčená tajemství jsou totiž mojí oblíbenou tematikou, a tak musím uznat, že strávený čas nad touto knihou byl kvalitně strávený a výběru čtiva rozhodně nelituji. A opět jsem se přesvědčila, že někdy je odpouštět třeba :)