RECENZE: Myšlenky za volantem

„Moje zkušenost s podobnými knížkami je taková, že se mi vždycky něco líbí a něco zase ne. A byl bych vlastně rád, kdyby v té knížce zbylo jen to, co se mi líbí, abych nemusel otravně listovat a přeskakovat to, co se mi nelíbí. Ale nikdy jsem neměl to srdce z knížky něco vytrhnout, připadá mi to barbarské. A proto je tato knížka ve formě kroužkového bloku, protože z bloku člověk vytrhne list jako nic a nemusí se trápit. Pokud někomu po přečtení zbudou jen desky, velice se omlouvám.“ (Marek Eben)

Marek Eben je pro mne herec, moderátor, skladatel a muzikant, a mimochodem, také spolužák ze základní školy - jako se spisovatelem se s ním setkávám poprvé. Než jsem knížku Myšlenky za volantem vzala do ruky, cítila jsem zvědavost, a přiznám se, že docela i skepsi. Jaké však bylo moje překvapení! Vyndala jsem ji z kabelky (krásně se tam vejde) a otevřela ji v tramvaji č. 26 cestou ze Žižkova na Petřiny. Tato trasa trvá s jedním přesednutím téměř hodinu a je to taková vyhlídková jízda.

Začetla jsem se, a to jsem neměla dělat. Z Prahy jsem neviděla ani ň a na Hradčanské zapomněla vystoupit… Vlastně jsem byla ráda – cesta se mi tím totiž značně prodloužila a já jsem si tak mohla ještě chvíli číst. Stránky jsem obracela jako zběsilá, abych toho stihla přečíst co nejvíc, a věřte nebo nevěřte, celou dobu jsem se smála doslova nahlas. Ještě, že jsem měla roušku…

„Nejsem si jistý, jestli jsem to správně pochopil, ale mám pocit, že poté, co jsme se všichni usilovně snažili ochránit před virem, přijde doba promořovací. Podle těch výsledků plošných testů to vypadá, že se s koroňákem setkalo minimum českých občanů. Já si myslel, že budou všichni jásat, ale ono ne, bude se promořovat. A na to jsem teda moc zvědavý, jak to bude probíhat. Možná to bude taková nová forma seznamování, že když se vám bude nějaká dívka líbit, řeknete jí – Slečno, nechtěla byste se se mnou promořit? Já už docela pěkně kašlu a mám volný byt…“ (23.5.2020)

Knížka Myšlenky za volantem má cca sto sedmdesát stran a obsahuje soubor jedno až dvou stránkových sloupků a fejetonů, které Marku Ebenovi vycházely v letech 2014 až 2020 v časopisech. Každý sloupek je titulován datem, kdy byl napsán a všechny (podle autora) vznikly za volantem, když řídil. Ostatně známe to, jak se nám myšlenky často honí hlavou například zrovna za volantem nebo právě v tramvaji či večer, když nemůžeme spát, a na co všechno kolikrát přijdeme… Ne každý to však umí hodit na papír. Dobře myslet a umět dobře mluvit totiž ještě neznamená i dobře psát. Marku Ebenovi se to ale podařilo skvěle. Mohu říci, že jeho vyjadřovací styl a jazykový projev na mě zapůsobil nečekaně lehce a vyzrále a já jsem ráda, že jsem objevila i jeho další profesi – profesi spisovatele. Navíc spolu s vydavatelstvím Brána vymysleli originální, kroužkovou vazbu v tvrdých deskách, s použitím ilustrace Josefa Blechy, čímž kvalitu a zajímavost knížky ještě posunuli. Formát zhruba 15x18 cm se krásně vejde do kabelky, jak už jsem zmínila nebo do kapsy, a i to je bonus.

„…a taky jsou věci, které neřeknu ani jim, které chci mít sám pro sebe, protože mě to těší a nemám potřebu to sdílet, i když je doba sdílení. Obávám se, že už si na to nezvyknu, ne, že bych v tom viděl něco špatného, ale spíš se bojím, že už by mi nic nezbylo. Že by mi nezbyl žádný můj život, protože jsem ho celý dal na Facebook, Twitter nebo Instagram.“ (1.10.2016)

I přes drobounké výhrady, vycházející zřejmě z určitého „celebritního“ postavení Marka Ebena ve společnosti, se mi jeho „myšlenky“ moc líbily. Může to být tím, že jsme tak trochu ze stejné generace a vidíme věci podobně, ale jsem přesvědčená, a v tomhle vůbec nejsem skeptická, že se najde i spousta ostatních – mladších/starších - čtenářů, kteří Ebenův jemný a decentně humorný styl ocení. Také jeho postoj a úhel pohledu na veškeré, někdy obyčejné a každodenní dění všude okolo, mnohé osloví, a možná i trochu dojme. Alespoň v to doufám, protože kdyby se každý díval na svět tak, jako Marek Eben, myslím, že by nám všem bylo o mnoho lépe.

„A musím říct, že jsem vlastně těm Britům záviděl, že si tenhle luxus monarchie udrželi, záviděl jsem jim, že statisíce lidí vyjdou do ulic, aby s vlaječkami radostně pozdravily svá veličenstva a nebyla v tom žádná póza. Člověk by čekal, že ten prostý lid bude po těch Rollsech a Roycích metat dlažební kostky, ale kdepak, oni je mají evidentně rádi i s těmi žakety, kočáry a klobouky. A nedivím se, je to o tolik hezčí než ta naše sešmajdaná, pobryndaná politika čtvrté cenové kategorie.“ (27.8.2016)