RECENZE: Smrt mezi řádky

Mezi ty starší a dlouholeté patří Roach, kterou by za svou kolegyni chtěl nejspíše málokdo. Lidí se spíše straní a žije si ve svém světě. Ve světě vražd, zločinců a všemožných ujetostí. Miluje knihy, podcasty a vše, co se točí okolo tohoto divokého krimálního světa. Běžní smrtelníci a kolegové jsou jí ukradení. Má svoje knihy, domácího mazlíčka a více ke spokojenosti nepotřebuje.

Do kolektivu však přichází okouzlující Laura. Na první pohled typická krasavice, se kterou se všichni chtějí přátelit, je milá a zákazníci jsou za ni vdeční, protože jim vždy dobře poradí. Laura má však svá dobře utajená tajemství a bohužel i psychické problémy a trauma. Ani alkohol jí není cizí a tak se z této na první pohled milé dívky po nocích stává notorička, která se nebojí žádného množství vypitého alkoholu, jež dokáže velmi ovlivňovat nejen její koordinaci těla, ale především mysl. Tak, jak vám možná na začátku byla sympatická, dost možná velmi rychle změníte názor.

Roach, ač lidi doslova nenávidí, je touto novou tváří více než posedlá a nedá jí spát. A to ještě méně ve chvíli, kdy se dozví něco, co zrovna před ní mělo zůstat navždy utajeno. Netrvá dlouho a životy těchto žen se proplétají víc než by možná obě samy chtěly. I když o Roach se to možná nedá říct. Ta opravdu působí víc než ujetě a není to člověk, se kterým byste dobrovolně trávili svůj volný čas.

Autorka dává čtenářům možnost vidět do hlavy obou dívek, jelikož samotný děj je propletený myšlenkami jedné i druhé, což způsobuje jakousi závislost na čtení. Příběh vás totiž natolik pohltí, že nebudete chtít přestat do té doby než tomu všemu přijdete na kloub. Jenže má to jeden podstatný háček…

Kam až jsou obě schopné zajít, se můžete přesvědčit v tomto napínavém příběhu, který je plný obsese, bizáru, stalkingu, ale také situací, které byste nikdy možná ani zažít nechtěli. A pokud se vám zdá, že ani po dočtení si nejste jisti, jak to vlastně dopadlo, tak věřím, že nebudete sami. Autorka si s námi totiž pohrála možná víc než jsme všichni sami doufali, což jí ale nemám vůbec za zlé – ba naopak. Jen si dávejte pozor, s kým v kolektivu pracujete, ne vždy totiž okolo sebe máte jen duševně zdravé jedince.