RECENZE: Rytíři vypůjčené temnoty

Hlavním protagonistou je třináctiletý Denizen, který většinu svého života prožil v sirotčinci jménem Klikatín. Jak už to tak se sirotky bývá, jakmile Denizen dosáhne toho správného věku, objeví se na prahu Klikatína tajemný muž s úsměvem profesionálního lupiče, který mu slibuje, že ho odveze k jeho tetě, o níž Denizen ještě nedávno vůbec netušil, že existuje.

Věci se ale dají do pohybu mnohem rychleji, než by kdokoli předpokládal a Denizen se znenadání musí potýkat s daleko děsivějšími věcmi než je jeho neznámý původ. Začátek zní dost podobně, jako začátek nejznámější dětské série od Joanne Rowlingové, Harry Potter. Sám autor přiznává, že na této sérii vyrostl a byla mu velkou inspirací pro to, aby se sám stal spisovatelem.

Další pokračování Denizenova příběhu se odehrává v Dublinu, v Serafínské ulici, kde má teta bydlet. Když tam ale dorazí, absolutně nic není takové, jaké si představoval. Jeho teta Vivian je chladná a odměřená, a když se chlapec ptá na své rodiče, teta se o nich odmítá bavit. V Serafínské ale nežije pouze jeho nepřístupná teta, ale hned několik dalších zajímavých lidí, kteří si Denizena ihned oblíbí a nabídnou se, že ho zasvětí do jejich přísně střeženého tajemství.

Děj postupně bobtná a nabírá na obrátkách a čtenář se vrhá spolu s Denizenem do hrůzyplného dobrodružství plného nebezpečných monster z temnot. Bude mít Denizen na tento boj dostatek odvahy, když ještě ani nemá dostatek zkušeností a dovedností? A jak by vlastně mohl něco vědět, když mu jeho teta neustále něco tají?

Do Rytířů vypůjčené temnoty je třeba se začítat pomaleji, aby se čtenář zvládl dostatečně zorientovat v novém světě s novými zákonitostmi. Jakmile po prvních pár úvodních kapitolách vše vstřebá, nic mu nebrání se do knihy pustit naplno.

Příběh se odehrává ve skalnatém a kopcovitém prostředí Irska a v jeho hlavním městě Dublinu, což mu dodává patřičně tajemnou atmosféru. Autor nešetří popisy podivně vypadajících monster, které stimulují čtenářovu fantazii a nebojí se sem tam vložit zajímavé nebo legrační přirovnání. Denizen je tvrdohlavý a jako správný teenager vzteklý, když má pocit, že je s ním jednáno nespravedlivě. V tom se jistě najde nejeden mladý čtenář.

Moc se mi líbí, že každá kapitola má svůj vlastní originální název, který shrnuje obsah kapitoly, aniž by toho prozradil příliš. Skvělé také je, že kniha může fungovat úplně samostatně, protože má uzavřený konec a pokud už vás další Denizenova dobrodružství zajímat nebudou, nepřijdete o něco nedořečeného z první knihy série.

Ač jsem se knihou do poloviny musela trochu složitěji prokousávat, od poloviny už se mi četla moc dobře a byla jsem skoro zklamaná, že už je konec. Denizen a jeho přátelé mi přirostli k srdci a pokud vyjde další díl série, moc ráda se k nim zase vrátím.