RECENZE: Reborn

Autorem této trilogie je britský spisovatel Alex Scarrow, který rozhodně není na poli literatury žádným nováčkem (ani pro českého čtenáře). Jak se našim hrdinům žije ve světě, kde virus nejprve vyhladil většinu lidí a zvířat, načež zmutoval a sám se rozhodl planetu pomalu osídlit vlastními výtvory?

Naše hlavní hrdiny nalézáme v knize Reborn zhruba tam, kde jsme je na konci jedničky opustili. Na útěku. Sice by se dala najít nějaká časová propast, pro účely děje je ale naprosto minimální (a navíc se během ní nic zajímavého nebo převratného neodehrálo). Navíc dává smysl vzhledem k traumatu, které hlavní protagonista Leon koncem jedničky prodělal. Pokud vás (tak jako mnohdy mne) odrazuje nálepka „Young Adult“, vězte že tato série je místy až překvapivě drsná a hororová. A taky trochu nechutná. Se svými postavami se navíc opravdu nemaže. Autor je k nim dost možná podobně krutý, jako kupříkladu George R. R. Martin k těm svým v Písni ledu a ohně. Navíc tu není nouze o překvapivě brutální scény a výjevy, které bych rozhodně v knize tohoto věkového vymezení nečekal. Což je ostatně důkazem toho, jak široké žánrové spektrum YA literatura pokrývá.

Po dechberoucí a návykově čtivé Nyxii se nám tu tak rozebíhá další překvapivě dospělá série s mladistvými hrdiny. Série, která si místy vysloveně říká o seriálové zpracování, jež by připomínalo jakýsi mash-up Posledních dětí na Zemi a série Walking Dead. Jen s tím rozdílem, že autor si oproti dnes už všude vykukujícím zombiím či mimozemským příšerám dokázal vytvořit vlastního, docela ojedinělého nepřítele.

Děj se neustále posouvá nepředvídanými směry a vyprávění, které začalo jako poměrně klasický (post)apokalyptický příběh o neléčitelném viru decimujícím světovou populaci, se mění v docela jiný příběh a přerůstá do zcela nových mezí. Za sebe mohu říci, že mě místy trochu zamrzela předvídatelnost chování postav (je docela jasně nalinkované kdo je klaďas a kdo záporák), ale i většina příběhu, pokrývající vývoj viru, která mi přišla poměrně přehnaná a obtížně uvěřitelná i přesto, že se autor snaží o jakousi realističnost a zahrnuje nás odbornými termíny (dle vlastních slov tyto pasáže i konzultoval s odborníkem). To je ale jedna z mála věcí, co mi při čtení drhly.

O druhé části pak za sebe rozhodně mohu říci, že je podstatně lépe napsaná než první díl, který místy působil poněkud uspěchaně, jako by se spisovatel překotně snažil dostrkat postavy coby figurky na hracím poli tam, kde je chtěl v závěru mít, čímž tempo příběhu notně trpělo tehdy, kdy by si zasloužilo zvolnit a mnohem víc rozepsat patřičné detaily. Reborn je v tomto smyslu mnohem rozvláčnější a díky tomu je tu naopak prostor dát protagonistům živější tvář a zrovna tak jasnější podobu reáliím a nepříteli v podobě inteligentního viru, podstupujícího enormně urychlenou evoluci života na Zemi vytvářením jeho kopií a replik. Zároveň je tu zajímavá myšlenka v podobě jakési varianty posmrtného života, ale víc prozrazovat nebudu. Potěší také důraz na uvěřitelnější chování postav (tedy i těch vedlejších) a zvláště postapokalyptická společenství jsou tu vskutku zajímavá.

Verdikt

Reborn pokračuje v kolejích, na kterých se rozjel předešlý Remade, snad jen s tím rozdílem, že tady jízda nabírá na zajímavějších obrátkách. Jediné, co při čtení musíte, je popustit uzdu fantazii a respektovat cestu, kterou si autor zvolil, a jež místy opravdu solidně vykračuje ze sci-fi do postapokalyptické fantasy. Virus v jeho podání se vyvíjí v entitu, která před hrdiny staví zdánlivě nepřekonatelné překážky a nejen je, ale i lidstvo (nebo to, co z něj zbylo) nutí přehodnocovat představu o tom, co je možné aby dokázal. Jde o čtení, ze kterého místy mrazí a pokud nejste všemi hrůzami tak otupělí, jako hlavní hrdinové, nejedna scéna vás i tentokrát dostane. Jsem docela zvědav, na jakou vývojovou větev se vše přesune v poslední části, a jaký bude zpětný pohled na cestu, kterou protagonisté od vypuknutí všepohlcující epidemie urazili.