RECENZE: Ranhojička

Ranhojička - příběh:

Sedmnáctiletá Kiva je už deset let ve vězení. A to rovnou v tom nejděsivějším, které si jen dokážete představit. Zalindov je vězení pro ty nejhorší zločince a vyvrhely, jež sem posílají hned z několika království. A také se k nim podle toho chovají. Na vězně tady nečeká nic jiného než těžká dřina a smrt. Kivě se však v tomto pekle daří již celých dlouhých deset let přežívat jako vězeňská ranhojička.

Jednoho dne ale do Zalindova přivezou královnu rebelů na pokraji smrti a krátce poté Kiva obdrží vzkaz od své rodiny, aby ji za každou cenu udržela naživu. Její život se ve chvíli převrací vzhůru nohama. Je nucena za ni přijmout těžkou zkoušku, při níž by královna rebelů v zuboženém stavu jistě přišla o život. Kivina budoucnost je tak ze dne na den nejistá. Celou situaci jí neulehčuje ani smrtelná nákaza šířící se Zalidovem, nebo Jaren, záhadný nový vězeň, který ji nenechává klidnou, i když si od něj Kiva ze všech sil snaží držet odstup.

Zalindov neměl slitování s nevinnými. Obzvlášť ne s nevinnými. Když sem Kivu přivezli, bylo jí sotva sedm let, ale ani její věk ji neochránil před brutalitou vězeňského života. Víc než kdokoli jiný věděla, že počet jejích dechů je omezený. V Zalindově nikdo nepřežil. Bylo jen otázkou času, než se připojí ke spoustám jiných, kteří odešli před ní.

Verdikt

Tak tohle byla jízda! Když jsem po Ranhojičce, knize s docela nenápadnou obálkou, sahala, netušila jsem, jak úžasný příběh na mě čeká. Zalindov je nehostinné místo, které mi mnohdy svým vykreslením připomínalo koncentrační tábory. Představivost čtenáře navíc podpoří perfektně zpracovaná mapa vězení na začátku knihy. Prostředí ale zdaleka není ten největším plusem. Tím jsou jednoznačně postavy.

Nikdy nezapomeň, myšičko: žádní dva lidé nevypadají stejně, ale všichni jsme svým způsobem krásní. Lidské tělo je mistrovské dílo, které si zaslouží naši úctu. Vždy.

Hlavní hrdinku Kivu si nejde nezamilovat. Má pohnutou minulost a celkově její charakter autorka skvěle zpracovala. V průběhu celého příběhu postupně odkrývá střípky z jejího života, díky čemuž budete absolutně rozumět jejím činům. Kivě však konkurují i další postavy, se kterými se v Zalindově potkáte. Dokážou do tohoto temného světa vnést vtip i spravedlnost. Mezi nimi však jednoznačně vyčnívá Jaren. Nemohla jsem se dočkat, až poodhalí roušku svých četných tajemství a těšila se na každou scénu, v níž se objeví.

Muž prudce otevřel oči. Modrozlatá se setkala s Kivinou zelenou a způsobila, že se Kiva musela ostře nadechnout. Vteřiny… minuty… nevěděla jistě, kolik jich uplynulo, než od něho konečně odtrhla zrak a opět se soustředila na jeho ránu. Jeho pohled zůstal dál upřený na její obličej – cítila, jak na ni civí, zatímco mu zabodávala jehlu do kůže.

Neméně silnou stránkou Ranhojičky je její nepředvídatelnost. Ač je tempo první poloviny trochu pomalejší, v celé knize dojde hned k několika velkým zvratům, jež vám od ní nedovolí odejít. A jsem si stoprocentně jistá, že většinu z nich nedokážete odhadnout. Vše postupně graduje, budete tajit dech a hltat každou další stránku. Ale ten konec? V momentě, kdy dočtete poslední stránku, budete okamžitě toužit po dalším díle.

Ranhojička je tak velmi povedeným startem nové fantasy série a na své si přijdou i fanoušci slow burn romantiky. Překvapí vás nápaditostí, propracovaností i spádem. Ranhojička je prostě a jednoduše příběh, který vás chytne za srdce.

Hodnocení: 90 %