Pusťte světlo do tmavého večera – kniha, která vám do obličeje chrstne pořádný koktejl emocí | RECENZE

Krize každého věku

Co je s těmi lidmi špatně? Možná jim nikdo neporadil, jak správně žít. Petr má na krku padesátku a snaží se pochopit, kam zmizela všechna ta síla, a proč se mu manželství sesypalo před očima. Naproti tomu Valérie je o dvacet let mladší, ale její duše jako by vážila tunu. Co ale dělat, když už ani antidepresiva nezabírají? Třeba by jí mohla poradit starší sestra Veronika, ovšem kdyby se sama nepropadala do propasti. A fantastickou čtyřku uzavírá Jaromír, který se celý život nedokáže smířit s tím, že je homosexuál.

Při plánování narozenin si Jaromír vzpomene na svého kamaráda ze studií a rozhodne se ho pozvat na oslavu. Petr nemá nic proti, obzvláště když mu Jarda prozradí, že povzal i své mladé, sympatické kamarádky. Jeden víkend na chatě spojí nesourodou čtveřici a trošku jim pozmění trajektorii života. K lepšímu, či k horšímu? No, možná že ani jedno.

Pusťte světlo do tmavého večera

Podle zákona může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení...

Krásné ztráty

Prapodivná obálka, která jako by přišla z doby před třiceti lety, a zvláštní název s ještě zvláštnější genezí. Tuhle knihu prostě nešlo ignorovat! Posmutnělá anotace ve mně vzbuzovala vlezlý smutek a neodbytnou potřebu vrhnout se do četby, stůj co stůj. Když jsem začal, obklopilo mě zklamání a divný pocit, že jsem tentokrát šlápnul vedle. A co bylo dál?

Okolo nás krouží utrpení, menší, větší, různé intenzity. To ale není vše, někde poblíž se nachází i chtíč, štěstí, či láska. Autor se rozhodl, že to čtenářům usnadní a chrstne jim emoční koktejl přímo do obličeje. Opravdovost a syrovost, jako by tekla po každé stránce. A tak se stalo, že jsem se do té dvousetstránkové knižní ošklivky nemilosrdně zamiloval. Na vlnách podivné literatury surfovat nikdy neodmítnu. Nemám to totiž v povaze.

Tahle noc je dlouhá a Veronice hoří oči. Jsou lesklé a plačtivé a Jaromírovi připomínají oči skalár nebo jiných paprskoploutvých ryb...

Nečekaný konec s očekáváním

Honza nevytvořil geniální příběh narvaný šokujícími zvraty, přesto se mi jeho styl a postavy zařezaly hluboko do mozkového kmene a odmítají odejít. Recept na úspěch je vlastně směšně jednoduchý, stačí jen umět psát a na nic si nehrát. Jak ale kdysi řekl jeden podivný politik, který neměl v lásce technopárty – kdo z vás to má? Pokud se vám zdá, že máte příliš tmavý večer, zkuste do něho pustit trochu světla a při té příležitosti si přečíst nějakou knihu. Můžete zkusit třeba tu, kterou jsem vám dnes, poněkud teatrálním způsobem, recenzoval. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.