RECENZE: Polární běsy – Milostný dopis odvážným ženám

Autorka

Americká spisovatelka historických románů, povídek, básní a divadelních her, Greer Macallister vystudovala umění na Washingtonské univerzitě. Už její debut The Magicians's Lie se stal bestsellerem, stejně jako další, které následovaly. V českém překladu jsme se mohli setkat s romány Dívka v přestrojení, Žena číslo 99 a nyní i s Polárními běsy, které jsou odborníky považovány za její nejlepší dílo.

Když se dívala na mapu dalekého severu a přečetla si, že jeden z průlivů u Baffinova ostrova se jmenuje Fury, hned si to dala do souvislosti s tím, že takto se jmenují i starověké bohyně pomsty, Fúrie. A že proto tolik zeměpisných názvů v Arktidě nějak souvisí s nebezpečím, protože ty končiny jsou ho prostě plné. Až teď si však uvědomila, že to slovo má v jejím rodném jazyce i další význam – běsy.

Příběh

Virginia Reevová je zkušená průvodkyně osadníků, migrujících za půdou a zlatem z východu Spojených států na západ do Kalifornie po pověstné Kalifornské stezce. Je zvyklá na ty nejhorší podmínky, a snad i proto je jednoho dne povolána váženou lady Jane Franklinovou, manželkou průzkumníka admirála Sira Johna Franklina, jehož expedice zmizela beze stopy kdesi na Arktidě, do Bostonu. Předloží Virginii finančně velmi lukrativní nabídku. Vést do Arktidy výpravu složenou výhradně z žen, aby tam jejího manžela našly. Vybráno jich je celkem dvanáct a každá z nich je něčím výjimečná, ale má i své tajemství – včetně Virginie. Ta neváhá ani chvilku a nabídku přijme. Je to pro ni, po ztrátě dlouholetého partnera a tím i práce průvodkyně, mimořádná příležitost.

Cesta je pečlivě naplánována a skupina může vyrazit. V této linii sledujeme průběh výpravy, která začíná několikadenní cestou vlakem, poté týdny na lodi, mezi drsnými námořníky uprostřed ledového oceánu, a nakonec pokračuje měsíce na holých arktických pláních, kdy v krutých mrazech, vánicích a téměř o hladu musí ženy cestovat pěšky. Bohužel, ne všechno dopadne tak, jak má, a ne všechny se vrátí zpět.

Smrt umrznutím je bezbolestná, i když o těch, kteří tvrdili, že ví, jaká ta či ona smrt je, si vždy myslela své. Kvalifikovaně by o prožitku umírání mohli logicky vyprávět pouze ti, kteří to zažili. A ti už nemohou.

Polární běsy

V druhé linii sledujeme příběh trochu jinak. O rok a půl později stojí Virginia Reevová jako obžalovaná z vraždy před soudem. Tato část je neméně napínavá a krutá, ovšem ono napětí a krutost tu má odlišný charakter. Souboj žaloby a obhajoby, jejich svědků a souběžné utrpení Virginie Reevové je možná ještě horší tím, že je způsobuje nikoliv příroda, kterou nelze nijak ovlivnit, ale lidé. Lidé se svými zlými úmysly, intrikami a lžemi. Zazní však také pravda a ani ta nebude hezká. Bude ale aspoň spravedlivá.

I když o sobě Američané smýšlejí jako o výsostně civilizovaném národu, uvažuje Virginia v soudní síni, zase tak vzdálení primitivním rituálům, třeba těm skotským, zrovna nejsou. Tam by vesnický „pojídač hříchu“ požil chléb i víno naservírované přímo na hrudi nebožtíkově, aby ho tak jeho provinění zbavil a mrtvý se mohl odebrat čistý jako lilie přímo do nebe. Pojídači hříchů byli podobně jako Virginia vyvrheli společnosti. A vězeňský chléb zase nemůže být o tolik horší než ztvrdlá skotská kůrka. Jen to víno tu chybí.

Verdikt

První třetina knížky plní spíše účel uvést čtenáře do děje a představit protagonisty, což bohužel zapříčiní, že vás nechytí hned a možná se budete zpočátku dokonce trochu nudit. Nenechte se tím však odradit! Slibuji, že později, když se ženy ocitnou na cestě, nabere příběh takové grády, že už se od něj neodtrhnete. To, co musely tyto statečné ženy společně prožít a vytrpět, jaká rozhodnutí byly nuceny učinit, vás už opravdu zaujme, zvláště, když si představíte, jaké měly asi, v porovnání s dneškem, do tak extrémních podmínek vybavení! A nebyly to jenom povětrnostní podmínky, kterým byly nuceny čelit.

Příběh je také o jejich vzájemných vztazích, které autorka předkládá naprosto bez příkras a jakýchkoliv kudrlinek. Pojmy jako přátelství a sounáležitost či naopak nenávist, žárlivost, rivalita a soutěživost, zde v mezních situacích získávají daleko větší význam než v běžném životě, a přináší mnohdy nejenom záchranu holého života, ale také své oběti. Autorka se ovšem nevyhýbá ani ponižujícím a často násilným postojům mužů k ženám, které v 19. století nebyly výjimkou, a nebrání se ani tak citlivým tématům, jako je lesbická láska, změna identity, rasismus, společenské rozdíly, ale i kanibalismus, ke kterému prokazatelně na výpravách v Arktidě docházelo. Řeší také trest smrti a podjatost soudů. I když jen povrchně, dotýká se vlastně všeho, s čím se lidstvo, co svět světem stojí, potýká.

Polární běsy, aniž by působily jakkoliv femnisticky, jsou ale především příběh o statečnosti, síle a naději žen, které to ve své době vůbec neměly jednoduché. Ačkoliv se jedná o fikci, čerpala Greer Macallister z historických reálií a inspirovala se skutečnými postavami a událostmi, o čemž podrobněji píše v doslovu. Například Franklinova expedice skutečně existovala, všichni členové se ztratili a dodnes se pátrá po jejich stopách. Co se jim doopravdy stalo však zůstává záhadou. Také Lady Jane Franklinová skutečně sponzorovala řadu expedic s cílem najít svého manžela, žádná z nich ale nebyla výhradně ženská. Existovala také proslulá Kalifornská stezka, která dodnes funguje jako významný turistický cíl, a nechvalně známá, hrůzná Donnerova výprava, o nichž se v příběhu rovněž dočtete. Je toho ještě mnohem víc, co se dozvíte, a přitom si užijete úžasného dobrodružství, které se sice nikdy nestalo, ale klidně by mohlo.

Hodnocení: 90 %