RECENZE: Planoucí oblaka - Kniha, která dělí čtenáře na dva tábory

Absence provázanosti celého příběhu a zahlcení zbytečnými informacemi způsobily, že se kniha nečetla příliš lehce.

Obálka knihy Planoucí oblaka

Klady příběhu

Našly se ale i takové prvky, které nedostatky trochu vyvážily. Zaprvé to bylo prostředí, ve kterém se hlavní hrdinové pohybovali. Nahlédnout do života osob, které každý druhý den nocují v některé ze světových metropolí a poznávají jejich krásy, bylo fascinující. Mě příběh letušky a pilota nalákal hned když jsem četla anotaci. A vsadím se, že nebudu jediná.

Také oceňuji, že autorka čtenářům poskytla nový úhel pohledu na cestování letadlem, které pro vždy usměvavý palubní personál nemusí být žádný med.

Moje práce z velké části sestávala ze schopnosti odtušit význam vět na základě několika málo slov. Proplést se bez úhony s lahví vody skrz kabinu a doufat, že mezi všemi cestujícími najdu toho, který se o ni hlásil. Skálopevně věřit, že dva volné dny po příletu z New Yorku budou stačit, abych se vyrovnala s časovým posunem. Což nikdy nestačily a já ve čtyři hodiny ráno ležela v posteli naprosto bdělá a slibovala si, že příště si to musím líp naplánovat. V plánování jsem byla dobrá. Ale ani jednou se mi to nepovedlo.

Dalším, co mě na příběhu bavilo, byla dějová linka s Ever. Ta se autorce povedla a krásně v ní všechno zapadalo do sebe. Nad jejím záhadným vzkazem ze začátku knihy jsem dlouho přemýšlela a to, jak se nakonec zápletka vyvinula, se mi líbilo a nic bych na tom nezměnila.

V poslední řadě to byl Nick, kterého jsem si hned zamilovala. Ačkoliv jeho myšlenky, chování a motivy, které jej k němu vedly, bych ocenila více rozebrané, líbil se mi jeho charakter. Citlivý umělec, který kvůli rodinnému odkazu nemůže dělat to, co opravdu miluje, si mě získal. A vlastně jsem zezačátku příliš nechápala, proč je k němu Olivia tak kritická a nedůvěřivá, když je tak milý. Až o mnoho stránek dál jsem pochopila, že její odtažitost nemá spojitost se samotným Nickem, ale s pocity, které v ní vyvolávají vzpomínky na střední školu.

Verdikt

Nevím, zda mi unikly nějaké souvislosti nebo jen nejsem na stejné vlně jako autorka. Obojí by bylo asi pochopitelné, protože umění a duši umělce příliš nerozumím a matematika je pro mě noční můrou. Kdoví. Každopádně to, že mi kniha úplně nesedla, by vás od jejího čtení odradit nemělo. Může to být čistě jen můj pocit. Když jsem se totiž dívala na její hodnocení na stránkách Knihy Dobrovský, je to tak půl na půl. Jeden je nadšený, druhý zase ne. Tak, jako je to u všeho.

Hodnocení: 63 %