Planoucí oblaka: Nebe ve tvých barvách

Kniha za mě velké zklamání.... jediné za co dát hvězdičku byl příběh... Styl jakým je kniha psaná je komplikovaný, často jsem se v textu ztrácela a nepochopila o čem se píše a co se řeší... autorka má buď zvláštní styl psaní nebo to bylo překladem... někdy je lepší trochu jednoduchosti. Škoda že nebyl žádný epilog... takže za mě jednou a dost.

Planoucí oblaka nejsou lehce čtivou romantikou, kterou prosvištíte za pár hodin. Musíte se ji věnovat. A v první řadě si uvědomit, kdo jsou hlavní postavy. Ne jen obyčejná letuška a sexy pilot. Ale Olivie, matematička, kterou uklidňují prvočísla, na zápěstí má vytetované číslo Pí a její sen je studium na Oxfordu. A Nick, umělec, který pokračuje v rodinném odkazu, ačkoliv jeho srdce zemřelo ve chvíli, kdy odložil štětec a usedl do kokpitu. Chápu, proč někomu nemusí příběh sednout. Při čtení máte pocit, že příběh pozorujete jakoby za sklem, přijde vám upozaděný a vleklý. Tady není nic takové jak se zdá. Nick jako umělec přemýšlí, vnímá a funguje. A Olivie zase analyzuje, počítá a kalkuluje. Celý děj se odehrává prakticky formou vnitřních monologů, pocitů a vnímání hlavních postav. Je popisný, poetický, abstraktní, matematický a trochu jiný. Nutí vás přemýšlet, dávat pozor a používat vlastní imaginaci. Určitě nesedne každému, ale v jeho jinakosti je právě ta krása. To jak Nick vnímá svět bylo neuvěřitelné. A jestli chcete vědět, proč oblaka planou a mají určitou barvu, taky proč Nick odpočítává dny OD a Olivie DO, tak budete muset dávat pozor a “odzátkovat” své srdce. Stejně jako Olivie. Protože tohle není příběh jen o lásce a polibcích, ale příběh o snech, nadějích, příležitostech, umění a sebe přijetí.

Tato kniha mě zaujala jsou krásou obálkou, vlastně jsem ani nevěděla o čem je a stejně jsem jí koupila. Líbilo se mi prostředí knihy ve kterém se děj odehrává. Příběh je klasická romantika s překážkami. Dostáváme se zde na různá místa, to jsou za mě plusové body. Postavy jsem si také hned oblíbila, akorát ten děj mi přišel občas trochu zdlouhavý. Kniha se jinak četla dobře a celkem rychle. Jsem zvědavá co nám přinese druhý díl. Myšlenka z knihy: Nezáleží na tom, odkud přicházím nebo kam jdu. Důležité je, že stále kráčím.

Autorka příběh vypráví z pohledu obou hlavních postav a často se vrací i do minulosti, aby sdělila vše podstatné z jejich životů. Někteří čtenáři si na její styl psaní stěžují. Já však musím konstatovat, že jsem během čtení žádný problém neměla. Vždy jsem pochopila, v jaké životní etapě se zrovna Olivia a Nick nachází. Nicméně knihu si užijí především čtenáři, kteří mají rádi různé úvahy o životě a také popisy emocí, které hlavní hrdinové prožívají.

Nemůžu říct, že by příběh byl nějak špatný. Jde ale o ten styl, jakým je kniha napsaná. Přijde mi snad až poetická. Vleče se. Pointy v knize jako zda poznat svého otce po 20 letech nebo se vyrovnat s kravinou, co jsem udělala před 5 lety - jo to bylo hodně na zamyšlení. Příběh Nicka a Olivie se mi tedy docela líbil. Každý měl svoje problémy, kterým museli začít dřív nebo později čelit. Nick ve skrytu duše malíř a Olivie matematička. Prostředí kolem letadel a měst se mi také líbilo. Doporučuji ale pro náročnější čtenáře.