Všichni máme svoje série, u kterých si v hloubi duše přejeme, aby nikdy neskončily. Ale zároveň se hrozně těšíme, až vyjde další a další díl, abychom zjistili, jak to celé dopadne. Někdo to takto má se seriálem, někdo s filmem a někdo s knihou. Já mám jednu takovou knižní sérii s komisařem Joonou Linnou. Tuhle skvělou postavu vytvořilo manželské spisovatelské duo píšící pod pseudonymem Lars Kepler. O této nerozlučné autorské dvojici určitě většina z vás ví už vše. A pokud ne, koukněte na nějakou z mých předchozích recenzí jejich knihy. Podstatné je, že jsou ze Švédska a že jejich dlouhodobým a signifikantním dílem je právě série detektivek, ve kterých jako hlavní hrdina vystupuje vyšetřovatel s finským původem Joona Linna.
Knížka s názvem Pavouk je již devátým dílem. A my se opět dostáváme do pochybností, zda právě tenhle díl bude tím posledním. Ale to vám samozřejmě v téhle recenzi neřeknu. Celkově vám toho z příběhu mnoho říct nemůžu, protože obsahuje spoilery z předchozích dílů a nejspíš se tady najdou někteří, kteří je ještě nečetli (předpokládám ale, že tento hrubý nedostatek okamžitě napravíte).
Co vám ale můžu napovědět je, že se zase setkáme s geniálním vyšetřovatelem a expertem na boj na blízko Joonou Linnou a taky s jeho vyšetřovacím týmem. Tentokrát musí najít vraha, který své oběti nechává rozpouštět v louhu zavěšené v igelitovém kokonu. Problémem je, že indicie zanechávané vrahem nebezpečně směřují přímo k Joonovi.
Pavouk
Verdikt
Opět se mi potvrdilo, že to, co mě na knihách od Larse Keplera baví nejvíc, je vykreslení hlavní postavy. Joona Linna je ztělesněním kombinace Sherlocka Holmese a Jeana-Clauda Van Damma. Jeho brilantní analytický mozek dokáže vyluštit každou záhadu a v boji na blízko se mu málokdo vyrovná. Pokud ale máte v knize takto „nabušeného“ hlavního hrdinu, je jasné, že proti němu nemůže nastoupit nějaký vraždící amatér. Autorské duo tak musí vytvářet stále rafinovanější a nedostižnější vrahy, aby to pro Joonu byla nějaká výzva. Což mě osobně teda vůbec nevadí.
Když čtu knihu, neřeším zvláštnost, že se všichni sérioví vrazi zaměřili zrovna na Švédsko. Prostě si užívám kvalitní detektivní zápletku. A té se mi opět dostalo. Pavoukse díky obrovské dávce napětí a akčnosti čte velice rychle a hladce. I já jsem ji měl extrémně rychle přečtenou, přestože jsem ji četl ve formě e-knihy, což není zrovna můj šálek kávy.
Tentokrát bych vám doporučil přečíst všechny předchozí díly, než se do Pavoukapustíte. Ne, že byste bez nich nemohli knihu pochopit, ale určitě byste z ní neměli takový požitek, jako když znáte kompletní background. Moje doporučení tak směřuje hlavně fanouškům Larse Kepleraa tradičně milovníkům severské krimi.
A připojuji ještě bonusové důvody, proč si knihu přečíst:
Prvním důvodem je samozřejmě to, že si do řady knih od Larse Keplera přidáte do knihovny jednu další a vaše lehce obsedantně-kompulzivní vnitřní já tiše zajásá.
Zjistíte, proč při práci nepomáhá kouření opia (takže nechte ty makovice na pokoji a vraťte se pěkně na pracoviště).
Pochopíte rozdíl mezi tím, když jste rozpustilí a rozpuštění (rozdílovou ingrediencí je asi 20 litrů louhu).
Aby se pomstil, unesl jejich dceru – baletku Nessu. A tak jako Zvíře ze slavné pohádky podléhá Mikolaj kouzlu Krásky, své malé baletky, která teď tančí jen pro něj...
Truvy už skoro rok obsluhuje tajemného hosta, který má oči jen pro ni, i když s ní neprohodí ani slovo. Jenže jednoho dne se právě jí stane něco ošklivého a on je zrovna u toho...
Pavouk
