RECENZE: Osvětimský proces

O autorce

Annette Hessová se narodila v německém Hannoveru v roce 1967. Studovala malířství, architekturu a dramatické psaní a prošla si profesemi od novinářky, přes asistentku režie až po dramaturgyni. Nyní se věnuje především psaní scénářů pro filmy a seriály, za což získala řadu ocenění. Osvětimský proces, román, který jak už název vypovídá, pojednává o události odehrávajících se ve Frankfurtu nad Mohanem v poválečném období, je její prvotina, která vzbudila pozornost především kvůli faktu, že dává nahlédnout do myslí Němců, jež se musí vyrovnat s válečnými hrůzami, obviněními a minulostí, jak svojí, tak i svých blízkých.

Za tu dlouhou řadu měsíců, kdy probíhal proces, soud v duchu prožil všechna muka a bolesti, jimiž tam trpěli lidé a jež navždy budou spojeny se jménem Osvětim. Nejspíš mezi námi nebude nikdo, kdo ještě dlouho nedokáže pohlédnout do radostných a důvěřivých očí dítěte“ – jeho hlas, po celé měsíce pevný, se začal chvět -, „aniž by se před ním v duchu nevynořily prázdné, tázavé a nechápající, strachem naplněné oči dětí, které se v Osvětimi vydaly na svou poslední cestu.

Příběh

Eva žije se svou rodinou v Kolíně nad Rýnem, má zde svého budoucího manžela Jürgena i svou práci jako překladatelka z polštiny. Jednoho dne, však dostane pracovní nabídku na překládání u procesu vyslýchání svědků z osvětimského koncentračního tábora, na základě kterých budou souzeni a trestáni obžalovaní. Eva zpočátku neví, jak s touto nabídkou naložit, ale nakonec se, i přes naléhání svých rodičů, kteří si myslí, že vracet se k válečným hrůzám je marnění času, a výhružky svého snoubence, Eva rozhodne práci přijmout. Kvůli zvláštnímu pocitu, který ji nutí dozvědět se všechno a pomoci tak lidem, kteří si toho mnoho vytrpěli. Čím hlouběji se ale v procesu dostává, tím pozoruje dopady, které to na ní má, její měnící se pohled na svět i podivné chování svých blízkých.

Recenze

Nejen že nám román umožňuje nahlédnout do doby procesu, ale celým příběhem procházíme s hlavní hrdinkou Evou, ta se mimo práci musí vypořádat i s osobními problémy každého mladého dospělého, řeší se tu tak i vztahy, jak rodinné, tak milostné, hledání a poznávání sama sebe a pátrání po tom, co je vlastně dobré a co zlé, o čemž budete v mnohých chvílích nuceni přemýšlet i vy.

Kniha není členěna na kapitoly, ale na čtyři poměrně dlouhé celky, které jsou tu označovány jako díly a ač jsem si ze začátku nebyla jistá, jak se tím vypořádám, nakonec jsem to ani pořádně nezaznamenala. Příběh je vyprávěn v er-formě a věc, která mi vadila mnohem víc než nečlenění na kapitoly, bylo neustálé přeskakování mezi pohledy jednotlivých postav, které mi přišlo zbytečně zmatené a dle mého názoru narušovalo celistvost příběhu. Přiznávám, ale že i přesto jsem se do knihy začetla rychle, a to především díky skvěle vytvořené a autentické atmosféře příběhu. Přestože děj příběhu se neodehrává podle skutečných událostí, jak sama autorka na konci uvádí, vypůjčila si některé z citátů opravdových účastníků procesu.