V podvečer tohoto deštivého a zachmuřeného dne zapisuji do deníku další záznam a přemýšlím o tom, zda-li se dokážu vykoupit z toho nekonečného klubka hříchů, které jsem ve svém bídném životě napáchal. Myslím, že na vykoupení je již pozdě, Pán ode mne odvrátil svou tvář. Kapitán mi oznamuje, že se blížíme k Ostrovu, onomu místu, které mě před mnoha lety nasměrovalo do pekel. Ve vzduchu je cítit napětí a obzor je vyplněný hutnými, černými, mraky. Ostrov. To prokleté místo. Neměl jsem se vracet.
Je mnoho okruží pekla, ve kterých mám již vyznačené místo. Vídám je, když za nocí beze snů a beze spánku hledím do tmy...
Kdysi dávno byl možná Ostrovšťastným místem k žití, ale to už dávno odvál čas. Jedním z jeho obyvatel byl Kluk. Chlapec, který si nezasloužil aby byl pojmenován. Stejně jako jeho otec, i Kluk byl místním hovnařem. Když se živíte vynášením výkalů, nemáte respekt, kamarády a nacházíte se na společenském žebříčku velmi hluboko. Má Kluk vůbec nějakou budoucnost?
Kupec Izar se vrací na Ostrov a s ním připlouvají i jeho kouzelné příběhy. Životem unavený muž, jenž je nositelem Božího světla. Kněžka Núrit na kupce nezapomněla, má s ním své vlastní plány, které ho zavedou na místa, která z chlapů vytvářejí ubožáky a nepříčetné blázny. Proč se proboha na Ostrov vůbec vracel? Má Izar šanci na vykoupení?
Někdy výkaly vyhandloval za proviant, za řepu, máslo, pytlík mouky, které pak ve městě směnil za to, co zrovna potřeboval, s měšťany, kteří vše snědli a proměnili v další hovna...
Smutek, bída a velké špinavosti
Ve své neblahé škodolibosti stvořila Bianca svět, ve kterém se rochním a jsem jím zcela pohlcen. Toto špinavé a bezskrupulózní místo si mě přitáhlo kostnatými pařáty a odmítá mě pustit. Z počestného Jirky se stal prvotřídní hříšník, který smilní a kleje. Co si mi to, k sakru, provedla, Bianco?
Nadále nepřestávám být sprostý, šéfredaktorka vyděšeně třeští zrak a nechápe, co se to se mnou děje. Několik předešlých verzí této recenze je nepublikovatelných. Propadám se hluboko pod hranice slušnosti, Ostrov mě od základu změnil. Nic už nebude jako dřív, tohle je možná poslední text, co ode mě čtete. Tady přestává legrace.
V životě přijde chvíle, kdy si hříšník uvědomí svou smrtelnost, kdy zjistí, že je pouhým člověkem. Kdy přijme svůj osud, kdy už nelze kličkovat před svými nejtemnějšími sny...
Ostrov je divnokniha jako vyšitá. Je to etalon divnoknih. Je to literární těžká váha v divnosti. Dá se vůbec něco takového napsat s čistou hlavou, bez požití opiátů? Modleme se, aby takových knih vznikalo co nejvíce. Celý příběh vyniká svojí bezprostřední krutostí, upřímností a dobra v něm moc nenajdete. Je Ostrovsnad nastaveným zrcadlem dnešní super korektní doby?
Hříšný závěr
I když se jedná o lehkou jednohubku na několik hodin, po jejím přečtení jsem se cítil jako bych snědl několik trojitých cheeseburgerů a celé to spláchnul litrem čokoládového šejku. Teď jen sedím rozvalený v křesle s povoleným páskem a přemýšlím, co se to sakra stalo. Pokud se potřebujete vymanit z naší reality a zažít něco vskutku neotřelého, musíte se přijít podívat na Ostrova nějakou dobu v něm pobýt. Nemusím snad moc zdůrazňovat, že návštěva je jen na vlastní nebezpečí, že ne? Tak zase někdy příště. Na přečtenou.
Truvy už skoro rok obsluhuje tajemného hosta, který má oči jen pro ni, i když s ní neprohodí ani slovo. Jenže jednoho dne se právě jí stane něco ošklivého a on je zrovna u toho...
Vypadá neodolatelně, má panství, majetek, ale také přísná pravidla
Ona se u něj uchází o práci. Má nervy z oceli a je rozhodnutá obětovat vše, co bude třeba. A hlavně odhalit všechna tajemství zámku Linwood a jeho pána.
