RECENZE – Noční motýl

Ondřej Nečas (1978), svým pseudonymem také Ondřej S. Nečas, je dalším ze současných českých autorů. Znát ho můžete z časopisu Ikarie nebo také Pevnost, ve kterých nalezneme jeho sci-fi i fantasy povídky. Získal první místo v anketě o cenu Karla Čapka za novelu Putování za Zázrakem Bergedonu v roce 1999.

Nečas vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně, kde nyní pracuje v univerzitním vydavatelství zaměřeném na publikaci v brailově písmu. Přestože mezi jeho výtvory najdeme především sci-fi a fantasy detektivní knihy, jeho nejnovější počin, Noční motýl, s překrásnou obálkou Lubomíra Kupčíka, je lazen do trochu jiného žánru, a to historicko-detektivního.

Společně s hlavní postavou Mojmírem Mrázem ze Žezlic se ocitáme se v září roku 1489. V období po vládě krále Jiřího z Poděbrad, kdy v Českém království dochází k rozdělení koruny a v Čechách vládne Vladislav Jagellonský, zatímco na moravském území Matyáš Korvín.

Mojmír je zmocněncem moravského zemského soudu, tedy jedním z vyšetřovatelů Ctibora Tovačovského z Cimburka, a jako válečného veterána už ho ledacos nepřekvapí. V doprovodu pážete Kristiána a dvou zbrojnošů Boreše a Oloty se vydává vyřešit případ mladé Jitky, vnučky svého dávného přítele. Jitka utekla z domu mezi potulné komedianty a nedlouho poté přišla zpráva o její smrti.

Naši hrdinové se dostávají do malého moravského městečka, kde se šíří báchorky o Nočním motýlovi, ďábelsky svůdné víle. Když se s touto bytostí setkáte, může to mít jen dva následky – nadpozemskou rozkoš nebo smrt. Tuto pověst přiživuje fakt, že tu dochází k sérii vražd s nejasným záměrem. Právě takové neštěstí postihlo i mladou Jitku. Mojmír ovšem žádné „povídačce“ nevěří, a hledá proto opravdového pachatele, který krom toho, že je dost chytrý, aby využil pověrčivosti místních lidí, je také z masa a kostí.

Pro začátek je důležité zmínit, že pokud byste si chtěli přečíst Nočního motýla z touhy po vědomostech o poměrech tehdejší doby, je lepší vybrat si jinou knihu, autor se podrobnému rozboru historie nevěnuje. Nechci tím ovšem říct, že se autor minul žánrem, naopak ho dosyta vyčerpává vytvářením tajemné realistické atmosféry a podkreslení příběhu, i v hlavní zápletce, v níž sází na lidskou pověrčivost a víru v nadpřirozeno. Občas mi přišlo, že román v sobě kloubí nejen historickou prózu a detektivku, ale také fantastický příběh, proti kterému stojí logický a pověstem nevěřící hlavní hrdina.

Zážitek z tohoto čtivého detektivního příběhu mi trochu kazil již zmíněný Mojmír, který mi nepřišel dostatečně výrazný jako hlavní postava. Naopak Kristián, jeho nezkušené páže, příběhu zase dodával a já si čtení užila. Stejně tak u mě celý román stoupl na ceně i díky rozuzlení celého příběhu.

Kniha je skvělou volbou pro milovníky detektivek, ale také pro ty, jež hledají čtivé a napínavé příběhy se správnou atmosférou a tajemnými prvky fantastiky.