RECENZE: Boží hrob

Druhý díl kontroverzní fantasy série Nikdynoc vtrhl v září na český knižní trh a jak už bývá autorovým zvykem, opět vyvolal rozruch. Báli jste se, aby Jay Kristoff nepolevil? Aby Mia Corverová „nevyměkla?“ Pokud ano, tak to byly téměř hříšné myšlenky. Mia je zpět, ostřejší než liisijská čepel, silnější než celá armáda Luminatii a chladnokrevnější než ti největší zabijáci historie Republiky.

Po tom, co se jako zázrakem stala Mia Čepelí Rudé církve, je o krok blíže pomstě, pro kterou žije. Ochotně plní úkoly, které jí církev zadává, bez mrknutí oka vraždí na objednávku, ale přitom nezapomíná na své poslání a předsevzetí. Krvavě se pomstít konzulu Scaevovi a kardinálu Duomovi, kteří jsou zodpovědní za vraždu jejích rodičů a bratra.

Nechtěla spadnout do ne úplně příjemného objetí nějakého nemotorného hromotluka a plakat jako vyděšené dítě. To bylo dávno za ní. Mrtvé a pohřbené, jako její rodina. Teď byla Čepelí Rudé církve. Žádná skleněná křehotinka. Byla z oceli.

Po nečekané události v nechvalně známém hotelu Psí večeře se Mie znovu obrátí život vzhůru nohama. Aby svému předsevzetí dostála, vymyslí absurdně riskantní plán… A ocitne se mezi nejlepšími gladiatii země. Aniž by někdo z bojovníků tušil, že je mezi nimi profesionální vražedkyně, která půjde přes mrtvoly, jen aby mohla bojovat v těch nejdůležitějších a nejvýznamnějších gladiátorských hrách. Aby byl její plán úspěšný, musí vyhrát prestižní hry Venatus Magni. Ale jak to má u Tlaminých zubů dokázat, když proti ní stojí halda nabušených gladiátorů a ti nebudou jediní, kteří se jí pokusí zkřížit cestu?

Po smrti lorda Cassiuse v Miině stínu cestuje také vlčice Zatmění, jež je sice na nože (tak moc, jak jen stín může na nože být) s panem Laskavým, kocourem, doprovázející Miu již od smrti jejího otce. Dva stínoví démoni znamenají pro naši hrdinku téměř stoprocentní absenci strachu. Není schopna se bát, což sebou přináší více brutálních situací, více erotických scén a žádné zábrany. Mia už se nedá považovat za dívku mající jen tak mimochodem talent pro vražedné řemeslo. V druhém díle je to zabiják s maskou pohledné mladé ženy, která si je vědoma svých předností a nebojí se je použít… Zabiják, který se vrhne do arény, vstříc smrti, hodlající vysmát se jí do obličeje.

Jak se jmenuju?

VRÁ-NA-VRÁ-NA-VRÁ-NA-VRÁ-NA!

Temné potěšení v břiše.

Teplá krev na rukou.

Mia zavřela oči.

Pozvedla meč.

Ach Matko, nejčernější Matko, co se to ze mě stalo?

Připravte se opět na skvělou jízdu! Jay čtenáře zasypává další dávkou černého humoru, sarkasmu a donutí i toho nejotrlejšího k zatajování dechu, polemizováním nad tím, zda je Mia sympatická postava či prachsprostá drzá holka, která by se už měla trošku zklidnit. Pokud se vám v prvním díle zdálo, že je příběh protkán mnoha souboji, nyní si ke čtení připravte štít. Bude to totiž neskutečná rvačka a galony prolité krve… Jestli z toho Corverová vůbec proklouzne živá, kdoví…