Nikdy, nikdy: Napínavý a silně návykový román skrývající originální mystery zápletku! | RECENZE

Mystery román od Colleen Hoover a Tarryn Fisherové s názvem Nikdy, nikdy jsem si ke čtení vybrala z toho důvodu, že jsem po všech těch romantikách, které čtu, měla chuť na změnu. Chvíli jsem váhala, zda se mi kniha bude líbit, ale nakonec jsem se rozhodla dát jí šanci. Anotace vypadala víc než slibně a románům od Colleen Hoover se těžko odolává.

Příběh Charlie a Silase mě bavil, i když některé pasáže byly na můj vkus hodně zdlouhavé a nudné. Také bych ocenila, kdyby bylo rozuzlení zápletky popsáno více do hloubky, jinak ale nemám, co bych vytkla. Kniha byla rozdělena na tři části, vyprávěna z pohledu Charlie a Silase, dobře se četla, nechybělo napětí a autorkám se podařilo mě některými zvraty překvapit. Moc se mi líbil epilog na konci, jehož závěr byl hezkým, až snad osudovým zakončením celého románu. I když Nikdy, nikdy nepatří k top dílům, která jsem kdy četla, dostane ode mě vysoké hodnocení.

Rozhodně musím pochválit spolupráci autorek, protože na to, jak je příběh složitý, je dobře propracovaný. Všechno v něm dává smysl a díky postupnému odkrývání informací jste napjatí po celou dobu čtení a nemůžete se od knihy odtrhnout. Jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou, přestože ji považuji za ten typ románu, který si přečtete jen jednou. Kouzlo knihy pro mě bylo totiž v tom, že jsem minulost odkrývala spolu s hlavními hrdiny a při opakovaném čtení by to už nebylo ono. Ale kdo ví, možná za pár let zapomenu a s chutí si ji opět přečtu.

Hlavní i vedlejší postavy byly skvělé, těmi se mi autorky opravdu trefily do noty. Tím, že Charlie a Silas ztratili paměť a sami se teprve poznávali a hledali, jsem měla pocit, jako bych s nimi prožila celý život. Před ztrátou paměti byl jejich vztah v troskách, dostali však druhou šanci a možnost začít doslova s čistým štítem. Bavilo mě je postupně poznávat a sledovat, jak dospívají a mění se. Za skvělý nápad považuji to, že autorky spoustu informací čtenářům předávají skrze milostné dopisy, jež si hlavní postavy vyměňovaly. Nejen, že román příjemně oživily, také obsahovaly důležité střípky z minulosti a já jsem díky nim poznala Silase i Charlie opravdu do hloubky. Moc se mi líbila také lehce uvěřitelná mysteriózní zápletka. Díky způsobu, jímž ji autorky podaly, jsem vůbec neměla pocit, že není reálná.

Než zavřu oči, Charlie se trochu posune a já zahlédnu její tetování. Siluety stromů, které jí vykukují z výstřihu trička.

Kéž bych měl dopis, v němž by se popisovalo, jak jsme si tetování nechali udělat. Dal bych cokoli za to, aby se mi ta vzpomínka vrátila – abych věděl, jaké to bylo milovat se tak, až jsme oba uvěřili, že je to navždycky.

Když na to budu myslet před usnutím, třeba se mi o tom bude zdát. Zavřu oči s vědomím, že takhle to má být. Charlie a Silas.

Společně.

Nevím, proč jsme se vůbec začali odcizovat, ale v jednom mám jasno: už nedovolím, aby se to zase stalo.

I když jsem našla pár věcí, jež bych na románu změnila, celkově se mi líbil. Námět je originální, mezi hlavními hrdiny panuje skvělá chemie, příběh je podán procítěně a každá kapitola končí otevřeně, s malou návnadou lákající k pokračování ve čtení. Jako bonus vás dílo navede k přemýšlení o osudu, spřízněných duších, životě a chybách, které člověk dělá, když bere něco (nebo někoho) jako samozřejmost. Kniha Nikdy, nikdy je trochu jiná, než na co jsme od Colleen Hoover zvyklí, mně se ale líbila a doporučuji ji i vám.