RECENZE: Na plný koule – Vtipné historky, u kterých tuhne úsměv na rtech

„Obsah této knihy je určen pouze těm, co život neberou smrtelně vážně a někde v hrudi jim pořád ještě občas bije srdce bláznivého puberťáka. Možná i v rockovém rytmu. Bez patřičného předchozího výcviku se do čtení nepouštějte a doma nic podobného sami nikdy nezkoušejte. Hrozí veřejné pohoršení a těžko vysvětlitelná zranění. Autorka tímto nikoho nenabádá k opakování zde popisovaných akcí. Ona sama, ani nikdo z jejího nejbližšího okolí, nic podobného nepraktikuje a nemůže doporučit. Jednejte s těmito vzpomínkami posledních žijících rockerů s nejvyšší možnou opatrností, jejich napodobování je pouze na vaše vlastní nebezpečí." (autorka)

Autorka

Petra Klabouchová pochází ze Šumavy. Když studovala novinařinu a psychologii na Masarykově univerzitě v Brně začala se věnovat psaní. Kromě knížky pro děti Upíří storky, napsala také příběh z osmdesátých let Poslední kubánské pomeranče, historický román ze starověkého Egypta, Podvod zlatého faraona a psychologický krimi thriller Anglická zahrada. Nejúspěšnější zatím byla její detektivka Prameny Vltavy, za kterou získala ceny Jiřího Marka a Johanna Steinbrenera. V letošním roce vyšla této autorce kniha U severní zdi.

Petra Klabouchová pracuje také jako manažerka známých rockových kapel Hollywood Vampires, S.E.X. Department a Rock'N'Roll Army. Období, kdy s nimi cestovala po Evropě a USA zachytila právě v knize Na plný koule. V současné době žije střídavě v Itálii, USA a České republice, kde se nadále věnuje hudebnímu průmyslu. Má ráda hudbu, literaturu, cestování a moře.

„Ne, není to jen o muzice, je to o cestách, zapomenutých dírách na konci světa, o trapasech a průšvizích, zkrátka o životě pár bláznů, kteří odmítají stárnout a vzdát se svých snů...“ (autorka)

Příběh a verdikt zároveň

Všechny historky této knihy vyprávějí o zážitcích manažerky jedné italsko-české rockové kapely s jejími členy a o jejich eskapádách na cestách a při koncertech i mimo ně. Nahlédnete do způsobu života rockerů, který se v pojetí autorky jeví stejně tvrdý, jako jsou oni sami. Ve 42 historkách postupně zjistíte, jak se kapela vlastně dala dohromady, a co z toho vzešlo. Jednotlivé epizodky se pak odehrávají nejenom u nás v Čechách, například v Brně, ale i na turné po USA, konkrétně v Texasu, Dallasu a jinde, nebo třeba v rock milujícím Švédsku, marihuanou vonícím Holandsku a sluncem zlenivělém Chorvatsku. Dostanete se i na další místa, to ale není podstatné. Jde o to, čemu tam tihle „poslední žijící rockeři, kteří odmítají stárnout“ museli čelit, jak se k tomu postavili, a co to znamenalo pro jejich manažerku, nota bene abstinentku.

„…za slovy manažerka rockové kapely se toho bohužel skrývá mnohem, mnohem více. Především poslání nezlomné matky pluku, trpělivé pečovatelky o máničky snad všech národností a kultur, expertky na přežití, zdravotní sestry, učitelky z mateřské školky, psycholožky, obhájkyně, kuchařky, uklízečky, švadleny, navigátorky, krotitelky divokých šelem, cestovatelky přes ledové pláně i rozpálené pouště, automechanika, stěhováka, elektrikáře, prošťourávače ucpaných toalet… no a tu a tam, když čas dovolí, se jí také podaří zorganizovat nějaký ten koncert.“

Historky a situace, do kterých se jednotliví protagonisté dostávají, mají být vtipné a psané s nadsázkou. Má to ale jeden háček. Záleží samozřejmě na tom, jaký humor máte rádi – pokud se válíte smíchy u scén vyplývajících z následků nadměrného požití alkoholu, a ještě ledasčeho jiného, a týkají-li se navíc někoho jiného než vás, pak se bavit budete. Možná, že máte rádi vtipy korunované nějakým tím sprostým slovem či syrově vulgárním vyjádřením. V tom případě se také můžete radovat, protože těch je v této knížce víc než dost. Mně však tento druh humoru příliš nevyhovuje. Nejsem přehnaně prudérní, opravdu ne, ale když už jsem se u některých pasáží chtěla začít smát, úsměv mi obvykle zamrznul na rtech a chvílemi se mi dělalo i špatně.

Nejhorší je, že to celé, snad stylem vyprávění, působí jako tvrdá realita a vůbec ne jako nadsázka! Ať už byl úmysl to, nebo ono, ani jedno se podle mého názoru nepovedlo. Sama jsem měla možnost se v tomto prostředí několik let pohybovat a vím, že rockeři svatí určitě nejsou, to je jasné, ale že by jeden jako druhý jen pili, brali drogy, někde se váleli, zvraceli a kdoví co ještě dělali, kdesi se ztráceli a byli zcela nepoužitelní, jak z povídek vyplývá, není pravda. Nicméně, pro nezasvěcené a pro ty, kdo touží po naturalistickém, téměř „hospodském“ situačním humoru, je tato knížka jako dělaná. Pro mě je, od autorky původně tak krásných vážných témat, velmi překvapivá. Beru toto dílko jako pokus autorky o jiný žánr a pevně věřím, že se zase vrátí k tomu svému.