Co už nikdy nepřebolí aneb Skvělý román, který z našich knihkupectví mizí rychlostí blesku|RECENZE

Obyvatelé Knockemountu brzy zjistí, že Naomi je pravý opak Tiny a přijmou ji mezi sebe. Všichni se snaží jí novou roli poručnice usnadnit, avšak největší pomoc dostává od Knoxe, drsného a odtažitého muže, který si nechce nikoho pustit k tělu. Jak už to tak ale bývá, mezi ním a Naomi panuje silná přitažlivost.

Když se Naomi konečně začíná cítit šťastná, ozve se Tina. Tentokrát je situace horší než kdy dřív a Naomi a všechno, co za krátkou dobu ve městě vybudovala, je náhle v ohrožení…

Co už nikdy nepřebolí je další z řady skvělých románů, jež jsem za poslední dobu četla. Příběh o životě, který se vám zničehonic převrátí vzhůru nohama, budování přátelství, překonání strachu, rodině a lásce, to je moje. I když jsem od začátku věděla, kam autorka směřuje a děj byl hodně předvídatelný, kniha mě moc bavila. Svůj podíl na tom určitě má i nepatrná kriminální zápletka s Tinou, jež ji hezky okořenila.

Co už nikdy nepřebolí

Jak už je o mně asi známo, jsem velkým fanouškem románů (a vlastně i seriálů) z amerických maloměst, kde všichni žijí jako jedna velká rodina. Když jsem se proto začetla do Co už nikdy nepřebolí, moje srdce zaplesalo. Dojímalo mě, jak se obyvatelé Knockemountu uměli spojit a přijali Naomi mezi sebe, líbily se mi grilovačky u potoka, které společně pořádali i to, že vždy přispěchali na pomoc a společně řešili všechny problémy. I když mi děj místy přišel trochu přitažený za vlasy, ve výsledku se mi komunitní soužití obyvatel města líbilo a asi bych si dovedla představit žít podobně.

Kniha je hodně čtivá, vtipná, plná napětí (i toho erotického!) a emocí. Od prvního okamžiku mezi hlavními hrdiny létají jiskry a díky skvělým popisům všech situací, do nichž se Naomi i Knox dostanou, prožijete každou emoci s nimi. Oba hlavní hrdinové se mi od začátku líbili. Naomi pobyt v Knockemountu prospěl, naučila se zde postavit sama za sebe, být trochu sarkastická, a přitom neztratit nic ze své milé a obětavé povahy. Knox byl ztvárněním typického sexy drsňáka, do kterého se nejde nezamilovat.

Další předností románu jsou trefná a někdy i hodně vtipná řešení a shrnutí situací, do nichž se hlavní hrdinové dostávají. Z jednoho takového momentu jsem vybrala také ukázku:

Jak může svět mít tu drzost a vypadat tak normálně, když se celý můj život právě zhroutil?
Přitiskla jsem si polštář k obličeji a vypustila ze sebe nahromaděný nářek.
Myšlenky se mi v mozku vířily jako prádlo ždímané na maximální otáčky. Warner měl pravdu. Lidi se nemění. Moje sestra byla pořád příšerná lidská bytost a já byla dost naivní na to, abych jí na její lži skočila. Moje auto zmizelo, stejně jako moje peněženka a notebook. Nemluvě o penězích, které jsem pro Tinu přivezla. A od včerejšího rána jsem neměla žádnou práci. Nebyla jsem na cestě do Paříže, což byl ještě před čtyřiadvaceti hodinami můj plán. Moje rodina i přátelé si mysleli, že jsem sakra musela ztratit zdravý rozum. Moje oblíbená rtěnka nyla zničená na zrcadle v koupelně. A já měla neteř, jejíž celé dětství jsem propásla.
Znovu jsem se zhluboka nadechla a pro jistotu ještě jednou, naposledy, zaječela, než jsem polštář zase spustila dolů.“

Kromě Naomi a Knoxe jsem si zamilovala také všechny vedlejší postavy. Knoxovu i Naominu rodinu, Sloane, Naominy kolegyně i Luciana. Mezi Sloane a Lucianem panovala obrovská nevraživost a já jsem neustále čekala, kdy se dozvím, co za jejich nepřátelstvím stojí. Odpověď jsem ale nenalezla, což mi dalo naději, že jejich linka bude zpracována v samostatném díle. Když jsem proto knihu dočetla, hned jsem začala pátrat, zda náhodou v USA nevyšlo pokračování. A víte co? Vyšlo! Brzy se tak (snad) dočkáme také příběhů Sloane a Luciana i Knoxova bratra Nashe!

Uvidíte, že až si Co už nikdy nepřebolí přečtete, budete se na pokračování těšit minimálně tak jako já!