RECENZE: Mrtvé město

Nebylo možné rozpoznat, zda to, co leží kolem na zemi, byly cucky uhnilého masa nebo krev, která vytekla z těla a srazila se do velkých louží...

Příběh

Švédské městečko Silvertjärn nebylo ničím zvláštní. V padesátých letech se uzavřel místní důl a všechno začalo jít z kopce. Od roku 1958 je Silvertjärn neobydlený, protože veškeré obyvatelstvo, téměř tisícovka duší, beze stopy zmizelo.

Po šedesáti letech se pětice mladých filmařů vydává do města duchů, aby natočili dokumentární film a pokusili se přijít na to, co se v Silvertjärnu doopravdy stalo. Od začátku výpravy je jasné, že to nebude snadné, protože městečko je daleko od civilizace a mobilní signál zde není. Krátce po příjezdu začnou vyplouvat na povrch staré křivdy, psychické problémy, a ani ponurost prostředí situaci zrovna nezlepšuje. Aby toho nebylo málo, začínají se okolo dít zvláštní věci, které napovídají, že Silvertjärn možná nebude, tak úplně, opuštěný.

Vděčnost, která v tu chvíli Elsu zaplaví, hraničí s perverzností, hutná těžkopádná závrať se mísí s nenávistí tak dlouho, až není s to rozeznat, až dokonale splynou...

Příběh dynamicky sleduje dvě časové osy. První nám, kousek po kousku, odkrývá temnou minulost, a ta druhá nás provádí současností, aby se nakonec obě střetly a odhalili nám veškerá tajemství, záhady a nejasnosti. Avšak je třeba říci, že minulosti je věnováno o něco méně prostoru.

Recenze

Již první kapitola mě velice mile překvapila, protože mě dokázala vtáhnout do děje na první dobrou, což uvítá každý čtenář s povděkem. Jak jsem ale postupoval příběhem dál a dál, nemohl jsem se zbavit dojmu, že je děj zbytečně natahován. Nesčetněkrát jsem měl pocit, jako bych kousal do koblihy, v očekávání sladkého nugátu uvnitř, ale ať dělám co dělám, náplň nikde, hotové mučení knihomola (a milovníka koblih ). Tempo je tedy rozvláčné, ale jak se postupně blíží poslední třetina, příběh začne slušně gradovat. Postavy působí velice dobře, líbilo se mi jejich vzájemné propojení napříč časovými linkami a jediné co mě trošku mrzí je malý prostor, který dostal hlavní „záporák“, ale člověk hold nemůže mít všechno.

Když sečtu plusy a mínusy, jasně mi vychází velice pozitivní hodnocení. Nebyl pro mě problém představit si děsivé kulisy Silvertjärnu a vžít se do rolí hrdinů, kteří zažívali spousty nepříjemných situací a útrap. Často poukazuji na to, že vítám bichle s otevřenou náručí, ale v tomto případě bych raději šetřil a stránky naopak ubral, rozhodně by mi to zlepšilo zážitek z knihy, které jinak nemám co vytknout.

Mrazivý thrillerů ze severského prostředí není nikdy dost a když se dokážete obrnit lehkou trpělivostí, Mrtvé město vás odmění pěkným zážitkem, chytlavým příběhem a slušně vypointovaným závěrem, což rozhodně není málo.