Kluk z kostek. Dokáže hra Minecraft propojit svět autistického chlapce a jeho otce?

Odhoď předsudky, Alexi!

Vypravěčem celého příběhu je Alex, hypoteční poradce, kterému se právě sesypal celý jeho dosavadní život. S Alexem se seznamujeme v období, kdy se mu rozpadá vztah s Jody. A nejen to. Poznáváme ho jako nespokojeného, nešťastného samotáře, který má neustále strach.

Ten pramení nejen z budoucnosti, ale taktéž ze synova autismu. Samovi nerozumí. Autismus chápe jako nepřítele a zlo. Svým negativním myšlením k sobě přitahuje mnoho strastí a bolesti. To trápí nejen jeho, ale také jeho nejbližší. Alexova krize se prohlubuje.

Ztrácí práci, která pro něj byla útěkem od všech problémů. Jeho rovnováha se rozpadá na tisíce kousků marnosti, protože ztrácí své nejbližší. A to ho ničí. Dokáže se zbavit předsudků a najít v sobě naději?

Tak trochu náš svět

Autor v knize využil skvělé paralely. Alex poznává svého syna prostřednictvím hry Minecraft. Hry, ve které jste nejen tvůrcem stavby, ale také její stavitelem. Společně začínají přemýšlet, tvořit a stavět jejich vlastní vnitřní svět. Kostku po kostce. Je to náročné, ale oba to zvládnou. Alex pochopí, že svět v Minecraftu má svoje pravidla a taktéž limity. Stejně jako jeho, ale i Samův svět.

Citové a komunikační vakuum

Kniha se nebojí nastínit ani další poměrně náročná témata. Otevírá problematiku komunikace nejen mezi autisty a intaktní společností, ale také komunikaci a sdílení zážitků mezi samotnými členy rodiny. Především mezi manželi. Ve vztahu Alexe a Jody chybělo vzájemné sdílení nejistot a následná podpora. Příběh se také dotýká samotného smyslu našich životů, vnitřních světů a nestability našeho bytí.

Poslouchej svůj vnitřní hlas

Po přečtení této knihy vás bude napadat spousta otázek. Pokud se chcete dozvědět něco o životě dítěte s poruchou autistického spektra, tak neváhejte a knihu si přečtěte. Sam je totiž skvělým průvodcem. A nejen to. Kniha rozšiřuje obzory i těm, kteří dosud věděli o Minecraftu jenom to, že existuje.

Pomocí tohoto příběhu pochopíte, že často kolem sebe stavíme zeď z kostek tvořící předsudky, strach a společenské konvence, kterým sami nevěříme. A vůbec není špatné takovou zeď zbořit a vytvořit v našem životě něco jiného.