Blue: Kdekoli mě najdeš - Čtivý příběh o hledání sebe sama, budování sebevědomí a překonávání traumat|RECENZE

Aby mohla Jane promyslet, jak s novou situací naložit, rozhodne se od bratra odstěhovat. Nejdříve tajně přespává v práci a u kamarádů. Poté se jí ale naskytne možnost bydlení v malé chatě na břehu řeky, daleko od města a všech starostí. Místo, na němž chata stojí, však sousedí s pozemky rodiny muže, kterého Jane nemůže vystát: Alexe. Alex studuje politologii a je stálým zákazníkem bistra. Nemá téměř žádné přátele a od všech si drží odstup. Ačkoliv to mezi ním a Jane zpočátku skřípe, nakonec se s ní začne sbližovat. Ani jeho život však není jednoduchý. Je plný traumat, smutku a bolesti. Podaří se jim společně překonat všechny překážky a začít znovu?

Stejně jako u prvního dílu série, i tentokrát se autorka rozhodla čtenářům příběhem přiblížit další těžká témata, nad nimiž neuškodí se trochu zamyslet. První díl byl o životě po autonehodě, o důvěře i síle psychiky a lásky. Příběh Jane a Alexe je zase o hledání sebe sama, budování sebevědomí a překonávání strachu a traumat způsobených v dětství. I když se mi příběh Abbi a Davida moc líbil, musím říct, že pokračování mě bavilo o dost víc.

Blue: Kdekoli mě najdeš

I tentokrát chvíli trvalo, než jsem se do románu začetla. Nevadilo mi to ale tak, jako v úvodním dílu, protože volně navazující pokračování mi přijde o něco lépe propracované. Vztah mezi Jane a Alexem se rozvíjel hodně pomalu, což jistě potěší všechny příznivce slow-burn romantiky. Alex měl pro strach z lásky své důvody a já musím autorku pochválit za to, jak citlivě a autenticky dokázala všechny Alexovy pocity vyjádřit. Celkově musím říct, že kniha je dobře napsaná, nikde jsem neměla pocit, že by děj vázl a nedával smysl nebo že by nebyl uvěřitelný. Zároveň se ale nejednalo o dílo, od něhož bych se nemohla odtrhnout, což tentokrát vůbec nevnímám negativně. Bylo moc příjemné jej číst a jeho konec mě zanechal v příjemném rozpoložení. Jedinou drobnou výtku mám k tomu, že jsem v knize několikrát narazila na překlep či přehozený slovosled ve větě. To ale není nic, co by se výrazně podepsalo na mém hodnocení.

Kromě podrobného rozebrání pocitů oběti domácího násilí se mi na románu líbilo i to, že se v něm objevují také další důležitá témata jako je homofobie, sexismus nebo objektifikace žen. Jednou z mých nejoblíbenějších pasáží je bezpochyby diskuse mezi Jane a kamarádkami o tom, jak se jako ženy cítí ve veřejném prostoru a jak únavné je být pořád ve střehu před případným nebezpečím. Věřím, že i když kniha není od české autorky, pocity žen a dívek jsou ve všech zemích na západě podobné. Z této zajímavé a přínosné diskuse jsem vybrala také úryvek:

Vadí mi, že musíme pořád myslet na tolik věcí. Jak se oblékat, jak se chovat, kudy chodit, když je tma. Věci, které jsou pro nás tak běžné, ale většina mužů o nich nikdy nepřemýšlí. Pokud to tedy nejsou transsexuálové nebo homosexuálové, ti to mají ještě horší. Ale štve mě, že se v noci musím procházet jen pod pouličním osvětlením, abych se cítila bezpečně, nebo si musím zajít, protože ta druhá trasa je lépe osvětlená.

V románu se, kromě hlavních postav, jež si lehce oblíbíte, objevují také zajímavé vedlejší postavy. Hodně mě bavila linka kolem Janina otce, dále tu máme Alexova bratra Luka, Chase a jeho staronového přítele, Janiny kamarádky a spoustu dalších nejmenovaných charakterů, jež příběh krásně doplnily.

V neposlední řadě musím zmínit, že ani tentokrát nás autorka neochudila o návod na složení origami, což knihu odlišuje od jiných děl. Také musím podotknout, že jsem pátrala, zda má série i třetí díl. Bohužel se zdá, že nás už další pokračování nečeká, avšak za sebe mohu říct, že pokud někdy narazím na nějaké další dílo od Nikoly Hotel, s chutí po něm sáhnu. Věřím, že v něm stejně, jako v Blue: Kdekoli mě najdeš, objevím silný příběh o mladé lásce, který čtenářům jemně a s citem přiblíží zajímavá témata rezonující dnešní společností.