Fraktální šum: Paoliniho prequel z Fractalverse přináší znepokojivý survival thriller |RECENZE

Podobně jako ve zmíněném románu se zde napětí buduje pozvolna a příběh dostává největší spád až někde v polovině. To mi ale vůbec nevadilo. Překvapila mě stísněná atmosféra a gradace, s jakou dílo spělo k nepříliš utěšenému závěru. Z poněkud kusých zmínek ve Spát v moři hvězd jsem zde popisované události pozapomněl. Přece jen je to už skoro dva roky, co jsem dílo četl a kniha má opravdu obsáhlý rejstřík nabitý pojmy a událostmi. To je ale vlastně plus, protože pro mne mnoho zvratů bylo díky tomu překvapením.

Jelikož jsem ságu o Eragonovi četl v dětství a považuji se za velkého fanouška, dalo by se říct, že každou novinku od Christophera Paoliniho očekávám s velkou netrpělivostí. A nutno připustit, že se spisovatel poslední dobou činí. V angličtině mu v roce 2023 vyšly hned dvě novinky. Jednou z nich je právě Fraktální šum, druhou pak fantasy román Murtagh, jenž nás vrací do světa Odkazu dračích jezdců, a na který se brzy můžeme těšit i v češtině. A taky došlo na krásné ilustrované vydání Eragona. Ale to už odbočuji. Zpátky k Šumu.

Fraktální šum

Jedná se o krátký román, který je takovým příběhovým rozšířením, odehrávajícím se před událostmi, popsanými ve Spát v moři hvězd. Tam se totiž vše odvíjí od střetu lidské civilizace kolonizující vesmír s civilizací mimozemskou a také pradávnou technologií, schopnou stvořit nový život (což se ukáže být velmi nebezpečné). V knihách se přímo zmiňuje nález jakéhosi tajemného majáku, jenž po sobě mimozemšťané zanechali a je tak důkazem jejich existence. A právě objev důkazu o existenci mimozemšťanů je leitmotivem Fraktálního šumu.

Jsme svědky výpravy nesourodé posádky vědců, která se rozhodne podstoupit nebezpečnou pouť k neznámému, uměle vytvořenému otvoru v zemi, který do okolního vesmíru pravidelně vysílá vibrace. Expedice se může zapsat tučným písmem do dějin lidstva. Ale také má v sobě mnoho neznámých nebezpečí. Každá z postav má vlastní důvody, proč výpravu podstoupit a proč se pokusit rozluštit tajemství, jež se skrývá za uměle vytvořeným útvarem. Ten prokazuje civilizaci mnohem vyspělejší, než je ta lidská, a zároveň vzhledem k neznámému účelu i jitří fantazii. Zprvu vědecká výprava se ale může nebezpečně rychle zvrtnout ve vyhrocený boj o přežití, v němž původní záměry vystřídá paranoia.

Verdikt

Fraktální šum je překvapivě drsným psychologickým thrillerem, který rozhodně není nějakým příjemným a oddychovým čtením s happy endem. Nabízí morálně nejednoznačné postavy, kdy zejména k hlavnímu hrdinovi budete pro jeho citové rozpoložení a otupělost mnohem snáze cítit soucit, než nějaké velké sympatie. Ostatní postavy mají sice jasně odlišené charaktery a mezi řádky prosvítají i jejich rozdílné motivace a mnohdy dost smutné a temné příběhové pozadí (leccos se dá domyslet i díky obsáhlým dodatkům v závěru knihy), ale převládají u nich spíš i vlivem situace vyhrocené negativní rysy. Paolini sympaticky vyplňuje prázdné místo ve velké mozaice svého fikčního světa, zároveň ale nechává mnohé otázky nezodpovězené.

Po předchozích velkolepých událostech zde předestírá vlastně, vcelku komorní příběh, který je zaměřený na jednotlivce, jenž přišel o všechno, a přece v sobě nachází vůli pokračovat. Alexe Crichtona si možná nezamilujete tolik jako Paoliniho jiné hrdiny, ale fandit mu na (vlastně doslova) nadpozemsky náročné expedici budete rovněž. Žánrové fanoušky pak potěší množství narážek a odkazů na jiná díla (jedním z nich je ostatně příjmení hlavního hrdiny), které je v textu vyloženě potměšilá radost nacházet. Mne nejvíc pobavil název fiktivní kapely „Todash and the Boys,“ odkazující na ságu Temná věž od Stephena Kinga. Kniha pak obstojí jak coby samostatný román, uvádějící neznalé čtenáře do rozsáhlého universa, tak jako vítaný bonus těm, co s ním již měli tu čest.