RECENZE: Jedno malé prasátko

Něco o autorovi

Britský spisovatel Rob Ashman vystudoval univerzitu a poté si vydělával v konzultační a výrobní sféře v Anglii i v zahraničí. Když nepíše, rád si dá pivo nebo prosecco a zatančí si. Je ženatý a má dvě dcery, se kterými žije v Severním Lincolnshire.

Svou první knihu napsal ve věku dvaceti čtyř let, když jeho otec onemocněl rakovinou. Přestal pracovat, zůstal doma a staral se o něj a o svou matku.

Později se pak psaní začal věnovat naplno. Tak vznikl první díl detektivní série Případy Rosalind Krayové, Bez tváře, se kterým jsme se již u nás v českém překladu setkali, stejně jako nyní i s druhým dílem, Jedno malé prasátko. Oba dva případy se odehrávají v době, kdy se inspektorka Rosalind Krayová po brutálním přepadení nožem, při kterém zemřel její manžel, vrací do práce. V prvním dílu jsme hledali sériového vraha, jenž si přivlastňuje identitu svých obětí. Ve druhém, jak sami uvidíte, je vrah ještě zvrácenější.

Sleduješ, jak tě život pomalu opouští, a já chci, aby zůstala jasná jedna věc… O nic z toho jsem se neprosil.

Něco o vrahovi

Kevin Palmer je politování hodný člověk. Nebylo tomu tak však vždycky. Měl milovanou ženu, děti, peníze a domek, ve kterém společně žili. Jako majitel prosperující firmy měl úspěch i dobrou pověst. To vše se však brzy mělo změnit.

Měl jsem ženu a děti i vlastní dům, každé ráno jsem chodil do práce a tu a tam si užil pár dnů dovolené. Jenomže to nestačilo. Dávali jste mi to jasně najevo.

Kevina Palmera potká zrada, a ne jenom jedna. Po manželčině nevěře a nečekaném podrazu přítele a obchodního partnera, a následných peripetiích ohledně rozvodu, péče o děti a financí, svou zoufalou situaci už neustojí. Neovládne se, zhroutí se a skončí ve vězení. Touha po pomstě v něm klíčí stále víc a teprve tady – ve vězení – začne získávat reálnou podobu.

Když je pak propuštěn a najde si práci na jatkách, vymyslí Kevin příšerný plán, který bohužel uvede i ve skutečnost. Likvidace prasat na jatkách a vraždy lidí po jejím vzoru ho znepokojivě baví. Zvláště, když je celou dobu jakoby mimochodem doprovází nevinná dětská říkanka o malých prasátkách…

Vy víte, kdo jste… Vy všichni víte, kdo jste… Jednu věc ale nevíte…. Přišel čas, aby prasátka zakvičela.

Něco o vyšetřovatelce

Po nálezu první nechutně zavražděné oběti je vyšetřováním pověřena inspektorka Rosalind Krayová. Sama se potýká se vzpomínkami na brutální napadení, které zažila, s bolestmi po zraněních, která při tom utrpěla a trápí se steskem po manželovi. To jí však pustit se s kolegou Tavenerem a celým týmem do pátrání po odporném vrahovi nebrání.

Roz, jak jí všichni oslovují, celkem brzy najde stopu ke Kevinu Palmerovi, o kterém je přesvědčená, že je oním vrahem, ale je tu jedna divná věc. Kevin Palmer má neprůstřelné alibi! Jak je to možné, když se na sebe snaží upozornit i on sám? Dělá si snad z policie legraci?

Tenhle oříšek bude muset Rosalind Krayová rozlousknout, ale nebude to jednoduché. Její nadřízená šéfinspektorka Quadeová jí nedůvěřuje, hází jí klacky pod nohy, a navíc jí přidělí kolegu z jiného oddělení, namyšleného inspektora Bagleyho, aby jí hlídal. Do toho přibývají další vraždy, kterým se jí i přes jasné indicie nedaří zabránit. Horší podmínky k práci snad Roz už ani mít nemůže. Ona to ale zvládne, to mi věřte a rozuzlení vás nakonec velice překvapí.

Krayová ležela v posteli, zírala do stropu a čekala, až jí zazvoní budík. Nebylo to nutné. Stejně nezamhouřila oka. Ta pitomá dětská říkanka jí celou noc nedala spát.

Jedno malé prasátko - verdikt

Ačkoli jsem od začátku věděla, kdo je vrah, napětí jsem ušetřena nebyla. Celá věc je totiž i tak velice záhadná. Jak jsem již zmínila, vrah má alibi a občas se v příběhu vyskytnou i jiné postavy, které rovněž budí podezření. Měla jsem tak neustále pocit, zda náhodou není všechno jinak a jestli si se mnou autor trochu nezahrává.

Také občasná beznaděj ve vyšetřování Rosalind Krayové ve mně vyvolávala dojem, že se snad ke zdárnému konci ani nedostane, anebo, že bude mylně obviněn někdo nevinný. Tomuto napětí přispívá i forma a styl vyprávění, kdy v jedné linii posloucháme samotného vraha, o kterém víme, kdo to je, a ve druhé linii sledujeme Roselind Krayovou, jak pátrá a uvažuje. Měla jsem chuť jí napovídat a moc jsem si přála, aby neudělala chybu. Vrahovi zas naopak, aby ji udělal. Ani jsem si přitom neuvědomila, jak dobře vlastně příběh odsýpá a než jsem se vzpamatovala, měla jsem ho přečtený. Určitě se tedy nenechte odradit – jestli chcete čtivý, opravdu napínavý a krvavý thriller o poněkud zvrhlém sériovém vrahovi, tak tady ho máte – nebudete litovat.

Hodnocení: 85 %