RECENZE: Manželkou podruhé

Celý život jsem si myslela, že mít děti člověka vysává, protože je potřeba je naučit, jak být dospělí, a přitom ve skutečnosti nás oni učí, jak správně žít.

Autorka

Melanie Summers je úspěšná kanadská spisovatelka romantických románů pro ženy. Napsala jich již více než deset, kterých se po celém světě prodalo přes čtvrt milionu výtisků. Zajímavé je, že po absolvování studia na University of Alberta, pracovala u Kanadské královské policie jako mediátorka řešení sporů. Tuto profesi však záhy opustila a nyní se věnuje už pouze psaní na plný úvazek a své rodině. Žije s manželem a třemi dětmi v kanadském Edmontonu.

Ale život jde dál. Aspoň to mi všichni pořád říkají. Zvedni hlavu. Jdi dál. Vyraž mezi lidi. Jedině tak se zase budeš cítit líp. Pravda ale je, že člověka hecují jen proto, aby se zbavili výčitek svědomí, které si dělají kvůli tomu, že sami jsou šťastní. Říkám jim, pusťte to z hlavy a užívejte si sobotní mejdany a rande. Jenom mě z toho krucinál vynechte, protože já jsem skončila.

Manželkou podruhé - příběh

Po smrti svého manžela Isaaca je čtyřicetiletá spisovatelka romantických historických románů Abigail úplně na dně. Je zavřená doma ve svém luxusním newyorském bytě, nic nedělá, neuklízí, truchlí, nepíše a společnost jí dělá jen její kocour Walt. Rodiče, přátelé a její agentka a nejlepší kamarádka Lauren o ni mají strach, ale všechny jejich rady a snahy jí pomoci jsou marné…

Jednoho dne se však situace jakoby vyřeší sama. Abigail se od majitele domu dozví, že se z bytu musí vystěhovat. Sebere všechny své zbývající síly a udělá rozhodnutí. Koupí levný a trochu chátrající domek na jednom z ostrůvků v kanadských Pobřežních provinciích (kde to s Isaacem tak milovali) a s Waltem se tam odstěhuje. Splnit si své předsevzetí začít zde nový (osamělý) život však nepůjde tak hladce, jak si představovala….

Jednou z překážek bude srdečnost a bezelstnost Abigailiných nových sousedů. Uvítají ji totiž s otevřenou náručí a argument, že chce být sama, vůbec neberou v potaz.

Druhou, a tou nejhlavnější překážkou, je pak Liam. Místní řemeslník „práce všeho druhu“, který se nabídne, že jí opraví dům. Sám přišel tragicky o manželku a malého syna a žije nyní jen se svou osmiletou, a trochu zvláštní dcerou Olívií. To už je ale jiná historie, každopádně Liam (a občas i Olívie) je nyní u Abigail každý den a pracuje na opravách domku.

Jak se bude dál příběh odvíjet si nechám pro sebe, abych vás o nic nepřipravila. Určitě se ale můžete těšit na zajímavou a poutavou zpověď jedné citlivé ženy, která své emoce (a to i sama před sebou) neustále zakrývá osobitým humorem a zdánlivým vnějším postojem, že je naprosto nad věcí. Pravda je však jiná, jak postupně zjistíte. Abigail se vám svěří a nic nezůstane utajeno. Ani to, že nový život skutečně začne, ale jinak, než si myslela.

Hodně jsem teď přemýšlela o lásce a došla jsem k několika nepopiratelným závěrům. Tak, například, když se zamilujete ve dvaceti a když ve čtyřiceti, je rozdíl v tom, že ve dvaceti jste daleko přístupnější kompromisům. Tak strašně moc chcete, aby to klaplo, že jste ochotní vzdát se takřka všeho. Zato když je vám čtyřicet a máte za sebou to, co já, moc dobře víte, co to doopravdy znamená, vzdát se sebe, a nejste ochotní to udělat. Takže obě strany k tomu musí přistupovat stylem – tady mě máš, ber, nebo nech bejt.

Verdikt

Do románu Manželkou podruhé jsem se okamžitě začetla. Je psán velice vtipně, lidsky a téměř po celou dobu mi vůbec nepřišlo, že by se mělo jednat o červenou knihovnu. Abigail zcela otevřeně a sebekriticky vypráví o tom, co zažívá, cítí a co si myslí, ať už je to dobré či zlé. Líbilo se mi, že autorka se nijak nesnaží cokoliv barvit na růžovo, ale naopak nazývá věci pravými názvy, i když se nám to někdy zrovna nemusí líbit.

Abigail mi byla moc sympatická a v mnoha situacích jsem ji naprosto chápala. Její styl – předtím i potom – a upřímnost sama k sobě mi úžasně sedl, přestože některé její kroky bych udělala jinak. Z jiných jsem se však naopak poučila. Abigail mě například ujistila, že litovat svých rozhodnutí, učiněných v mládí, je hloupost, protože i tehdy jsme k nim měli své pádné důvody. Velice se mi také líbilo, jak autorka popisuje specifické prostředí malebné vesničky v drsné přímořské krajině a půvabnou odlišnost venkovských obyvatel a jejich života od těch městských. Úplně jsem se do zdejší atmosféry vžila a bylo to moc příjemné.

Dočkala jsem se také jedné opravdu nervy drásající scény jako z nějakého thrilleru, takže jsem nebyla ochuzena o nic. Dávám tedy téměř 100% hodnocení, protože jsem dostala přesně to, co jsem chtěla. Těch pár procent ubírám jen za, na můj vkus, až příliš hořkosladký závěr, který mi malinko celkový dojem zkazil. Jinak jsem si ale krásně početla a tuto knihu doporučuji všem ženám, avšak i mužům, aby věděli, jak nám také kolikrát je.

Hodnocení: 97 %