RECENZE: Nymfomanka – Portrét jedné závislosti

Nymfomanka - příběh

Jelikož rozhodně nejsem čtenářem erotických románů (a ani jejich cílovkou), také jsem trochu váhal, zda po této knize sáhnout. Na zadní straně najdeme v citacích formulku, kterou si zde dovolím parafrázovat, slibující nikoli příběh o sexuálních aférkách, nýbrž psychologickou studii ženy, jež spadla do okovů touhy, která jí ničí život a zatemňuje rozum. Byl to jeden ze spouštěčů mé zvědavosti. Nymfomanka rozhodně není čtením pro čtenáře, mladší 18 let. Což si ostatně přečtete už na obálce.

Je tu opravdu mnoho explicitních scén. Přesto jsou psány dosti odlišně, než v „klasických“ erotických románech. Tady romantiku a oddychové čtení nehledejte. Sex tu sice hraje prim, ale není popisován nikterak vzletně, dost možná by se dalo říci, že samotné scény s ním působí odbytě. Hlavní hrdinka Anita totiž zvládne hned několik partnerů klidně třeba na jedné stránce. Celý příběh jednoho života je pak vystavěn retrospektivně, kdy se vyprávění z přítomnosti prolíná s prostřihy do minulosti. Ačkoli se děj dosti opakuje, jen v odlišných kulisách, rozhodně není plytký nebo špatný. Naopak, kniha je nesmírně čtivá, výborně napsaná a obratně zachycuje myšlenkové pochody hrdinky, což jen umocňuje fakt, že je dílo psáno v ich formě.

Jsme svědky jednoho smutného života, jímž se žena potácí ode zdi ke zdi ve snaze začít znovu a dát si svůj život do pořádku, jen aby ji pokaždé zničila, jsa neschopna odolat svým touhám, své závislosti. Nejde jen o doslovnost a mnohdy i nechutná dějiště vybraných scén, kde k tomu dochází (autorka se skutečně nebojí nepříjemných kulis - od záchodků pochybných klubů, přes parky až po páchnoucí zapadlé uličky), ale i o celkovou výpovědní hodnotu Anitina života. Poněvadž rozhodně nešlo o procházku růžovou zahradou.

Těžké dětství bez rodičů, prožívané s přísným, odcizeným dědečkem a následně s neméně přísnou tetou, potrat v raném věku (což je vzhledem k zasazení děje do Polska ještě drsnější), potloukání se světem a životem (dojde na život s pasákem ale i točení porna), naivita i pátrání po lásce. To vše následované těžkým vystřízlivěním, jen aby došlo k nalezení dočasného klidu v náručí movitého muže, završené narozením potomka.

Ani tady však hrdinka nenalezne klid, dojde z její strany k nevěře a o možnost pečovat o syna ji soud při rozvodu připraví. Sledujeme pak Anitin úprk před minulostí, ale i snahu se kvůli svému dítěti změnit (která neustále naráží na stěnu ze sebelítosti i nemožnosti odolat), přičemž s každým excesem, popřením sebe sama a novým začátkem v jiném městě se zdá být výchozí pozice a možnost návratu do normálu (pokud kdy nějaký byl), těžší, ba dokonce nemožná.

Verdikt

V Nymfomance se nám dostává velmi čtivě napsaného příběhu, který určitě není pro nikoho se slabým žaludkem. Naopak. Je to dosti silná káva, mapující život ženy, jež je závislá na sexu. Stejně jako jakákoli jiná závislost, i hypersexualita je vážným problémem, který dokáže zničit život. Tuto skutečnost dokázala spisovatelka, píšící pod pseudonymem Sonia Rosa velmi obratně zakomponovat do své knihy, aniž by to vyznělo jakkoli zlehčujícím dojmem. Výsledkem je tedy výborně napsaná sonda do hlavy člověka, který se nezvládá ovládat, a tak se propadá hlouběji a hlouběji do marastu z této skutečnosti plynoucího.

Jedná se o skvěle napsané psychologické drama s nejednoznačným koncem, jenž sice naznačuje jistou naději na zlepšení – ta však rozhodně není jistá. I díky tomu působí kniha velice uvěřitelně a až na pár výhrad k chování Anity, které mi místy nepřipadalo až tak uvěřitelné, se pro mě jednalo o silný zážitek. Rozhodně v tomto případě nelituji toho, že jsem vystoupil ze své čtenářské zóny. Pokud to u tak vážného (a místy velmi drsného) díla lze říci, čtení knihy jsem si užil a rozhodně nelituji, ač se k ní jen tak nevrátím. Autorce nelze upřít, že se její dílo četlo skoro samo a nelze, než jej doporučit všemi deseti. Což je vzhledem k obsahu místy až překvapující…

Hodnocení: 70 %