Jedním tahem pera: úsměvný a srdce hřející sborník příběhů Terryho Pratchetta | RECENZE

Hned zpočátku se nám dostává docela osobní předmluvy od jiného slavného spisovatele: Neila Gaimana, kterého s Pratchettem pojilo přátelství a spolupráce (ta ostatně dala vzniknout skvělému románu Dobrá znamení). Gaiman se zde mimo jiné lehce pozastavuje nad takřka mytickým obrazem, který mnozí slavnému muži po jeho smrti přiřknuli.

Pokud ve mně knihy z cyklu Úžasné Zeměplochy v dnes už legendárním překladu Pratchettova dvorního překladatele Jana Kantůrka často vyvolávaly záchvaty smíchu. Zde jsem se sice nesmál, ale po celou dobu jsem se přinejmenším blaženě usmíval. Vzít do ruky cokoli, napsané rukou sira Terryho Pratchetta, je pro mě jakýmsi pomyslným návratem kamsi, kde to dobře znám. Ačkoli je znát, že tohle ještě není ten Terry, onen základ osobitého spisovatele už zde je.

Jedním tahem pera

Jelikož se až na jednu výjimku jedná o krátké povídky, není tu příliš prostoru pro nějaký vývoj postav, nebo komplikovanější děj. I tak je s podivem, co všechno autor na tak malém prostoru mnohdy dokázal rozehrát. Někdy je to absurdní, ale vždy úderné a prostě skvělé. Některé nápady by přitom rozhodně zasloužily více prostoru. Ostatně dojde zde i na nějaké ty motivy, které byly v pozdějších dílech rozpracované. A hlavně pak na laskavý a tolik typický ostrovtip, jenž byl později vybroušen k dokonalosti.

Příběhy jsou opravdu rozmanité. Dojde třeba na cestování v čase, pravěkého vynálezce, variaci na Dickensovu Vánoční koledu, westernový příběh zasazený do anglického městečka, příhody z dobře známé a svérázné obce jménem Blackburry, Santu Clause hledajícího novou práci, nebo třeba fantasticky ztřeštěný příběh, v němž se mihne i město Morpork dlouho předtím, než se z něj stal Ankh-Morpork. Tady už se ani zbla nedá zapřít semínko Zeměplochy. Povídka s vysloužilým parním válcem, který si postaví hlavu a rozhodne se maličko vzbouřit pořádkům, jakoby předznamenává poslední přání spisovatele. Ten si přál, aby disk s jeho nedokončenými rukopisy byl posmrtně zničen právě prostřednictvím parního válce. Chtě nechtě jsem v tom viděl jakousi symboliku. Parním válcem to začalo i skončilo.

Talentovaný autor se zde nezapře. V textech můžeme zpozorovat typickou hru se slovy, barvité postavy s občas vtipnými jmény a naprosto jedinečný britský humor, ve kterém je spousta místa pro poťouchlost, ale i nesmírnou, a pro Pratchettovu tvorbu tolik typickou, laskavost. Není to samozřejmě na stejné úrovni jako Zeměplocha, ale zárodek se tu najde. Tomu pochopitelně dost pomáhá i kvalitní překlad, o který se tentokrát postaral Vratislav Kadlec. Ačkoli zde z povahy věci není zdaleka tak velký prostor na to se „vyřádit,“ skvěle se drží Kantůrkovské tradice kontext doplňujících poznámek pod čarou a co možná největší snahy přiblížit kontext některých slovních hříček či vtipů českému čtenáři, což je potěšující.

Verdikt

Jedním tahem pera je příjemným výletem do počátků spisovatelovy tvorby. Ačkoli si dílo užijí i nováčci, zdaleka největší radost pochopitelně udělá fanouškům Terryho Pratchetta, kteří si svého oblíbeného autora užijí v nečekaném dárku, jenž málem zůstal zapomenutý někde v archivech. A byla by to škoda. Budoucí ikona humoristické fantasy se zde ukazuje jako nadaný začínající povídkář, který si teprve tříbí své řemeslné schopnosti. A já mohu pouze konstatovat, že i ty začátky stojí za to.

Ačkoli ještě nejde o dokonale vybroušený drahokam, aspekty, pro něž jsme si zamilovali Zeměplochu, jsou tu přítomné měrou více než dostačující. Ruku v ruce s krásnou obálkou a barevnou ořízkou jde o příjemné doplnění sbírky a malý poklad, za který je třeba nakladateli vyseknout poklonu. Obzvláště s přihlédnutím k faktu, že tento sborník vychází pod jiným vydavatelstvím, než jsme u autora zvyklí. Je jedině dobře, že tato kniha dostala péči i povedený překlad, protože spisovatel, který má u nás značnou fanouškovskou základnu a prakticky už v našich knihovnách zdomácněl, si nic menšího nezaslouží. Malá jednohubka, jež vám vyčaruje potěšený úsměv na tváři a pocit, jako byste se vrátili v čase a četli dílka mladého tvůrce, na kterém něco je. Něco osobitého, co možná jednou přeroste v cosi fenomenálního…