RECENZE: Hříšnice

Hříšnice je kniha, u které od začátku víte, „kdo je vrah“. Kdo je ale skutečným viníkem, není jisté do posledních stránek knihy.

Autorkou Hříšnice je oblíbená německá spisovatelka a scénáristka Petra Hammesfahr, která za svou tvorbu od roku 1991 získala celkem 3 literární ocenění. V Německu vyšla Hříšnice poprvé v roce 1999. Roku 2017 vznikl na motivy románu americký seriál v hlavní roli s Jessicou Biel The Sinner, který uživatelé ČSFD ohodnotili 82 %.

Ačkoliv jsem seriál zatím neviděla, u procentuálního hodnocení knihy bych šla ještě o něco výše. Osobně mám ráda knihy, které ve mně dokáží vyvolat silné emoce, ať už jsou kladné či záporné. Hříšnice je ten typ psychologického thrilleru, který ve čtenáři dokáže vyvolat emocí hned několik. Stejně jako hlavní hrdinka, čtenář v průběhu čtení pociťuje strach, bezmoc, zhnusení, lítost, vztek a mnoho dalších silných emocí.

S hlavní hrdinkou Corou Benderovou není možné se příliš ztotožnit. Je to mladá žena, která má být souzena za vraždu a z jejího chování nejprve nelze dobře pochopit, jak k tomu došlo a co míní dělat dál. Záhy ale vypluje na povrch její trauma z minulosti. V tuto chvíli musím ocenit, jak autorka dokázala vystihnut chování traumatizovaného člověka.

Lidský mozek je úžasný mechanismus, který se nás za každou cenu snaží ochránit před traumaty, a to například tím, že se ve vypjatých situacích vypne. To se hlavní hrdince stává často. Proto děj knihy neubíhá chronologicky, ale je protkán pokroucenými vzpomínkami z minulosti, které se postupně z Cořiny traumatizované mysli vynořují.

Sama Cora se svých vzpomínek na minulost ale bojí, proto si v rozhovoru s vyšetřujícím detektivem a posudkovým psychiatrem pravdu přikrášluje. V průběhu příběhu tak vzniká několik různých verzí toho, co se stalo v její minulosti a proč to vedlo k zavraždění muže nožem, kterým synovi u vody krájela jablko. Právě však tento zmatek a nejistota, které autorka prostřednictvím hlavní hrdinky vytváří, mě nutila číst dál, abych se společně s detektivem Grovianem dopátrala pravdy.

Dále bych se ráda pozastavila u samotného názvu románu, Hříšnice. Nejprve jsem si názvem nebyla moc jistá, a už vůbec jsem si nebyla jistá, co od knihy očekávat. Genialita názvu se ale ukázala až v průběhu příběhu. Nechci samozřejmě vyzrazovat pointu. Co ale prozradit můžu je, že součástí příběhu je náboženský fanatismus a celá kniha je protkána narážkami na bibli. Některé skutečnosti sama hlavní postava zaobaluje do biblických metafor, což dává knize zcela nový rozměr.

Velký důraz je v knize také kladen na zvuky, především na hudbu. Milovníci staré klasiky jistě ocení několik narážek na legendárního Freddieho Mercuryho a samotnou skupinu Queen.

Hříšnice rozhodně není odpočinkové čtení. Pokud ale vyhledáváte knihy, vyvolávající silné emoce, o kterých musíte přemýšlet ještě několik dní po přečtení, rozhodně Hříšnici doporučuji. Já sama se k ní po nějaké době rozhodně vrátím, protože tato kniha je z těch, kterým další čtení jen prospívá. V knize je totiž mnoho úžasných odkazů, které si čtenář uvědomuje až zpětně.