RECENZE: Druhá tvář

Jedno z doporučení na zadní straně z knihy zmiňuje neuchopitelnost hlavní hrdinky, a to je tedy trefa do černého. Od začátku knihy na ni totiž čtenář chtě nechtě musí změnit názor a do posledních stránek si vlastně není moc schopný definovat, kdo je tady vlastně ten „záporák“. Je to ona? Její manžel? Jejich dcera? Nebo někdo úplně jiný?

To může být dobře z hlediska originality a napětí, nikdy zkrátka nevíte, co přijde dál. Dobře to může být také z toho důvodu, že ani v životě není nikdo jen „záporák“ nebo jen „klaďas“, všechno vždy závisí na situaci, v níž se zrovna nachází. Pokud si ale někdo libuje v předvídatelných modelových postavách, které odpovídají nějakému stereotypu nebo čtenářově představě, bude nejspíš pěkně nesvůj.

Často se setkáváme s vyobrazením šťastných matek, jejich šťastných buclatých uzlíčků štěstí a všeobjímající mateřskou láskou, která je bezpodmínečná a nekonečná. Co když tomu ale tak není? A co když se to děje častěji, než bychom si odvažovali připustit? Co když se vaše dítě už narodí s nenávistí, která mu koluje v žilách? Nebo je chyba v matce? A co když to sahá ještě dál?

Všechny tyto otázky si čtenář musí nutně během čtení Druhé tváře položit. Ač se kniha jeví jako poměrně útlá a mohlo by se zdát, že to vlastně bude taková čtecí rychlovka, je informačně poměrně nabitá, a to dost těžkými, možná i kontroverzními tématy.

Jedním z nich je i jakási dědičná rodičovská toxicita, která ovlivňuje již několikátou generaci žen a způsobuje bolest nejen jim, ale i jejich nejbližšímu okolí. Zobrazuje strach ze selhání a pochybnosti, které zákonitě pociťuje každá čerstvá matka právě i v souvislosti s tím, jaká byla její matka.

Nejsem si úplně jistá, komu bych tuto knihu doporučila. Pro nezasvěcené tam bude plno živých popisů zrození dítěte, ale i jiné poporodní libůstky, které by mohly bezdětné nebo již nastávající matky odradit. V čerstvých matkách, které mají ještě všechny tyto věci v živé paměti, mohou tyto realistické obrazy odvrácené strany mateřství vyvolat některá traumata spojená s jejich vlastní zkušeností.

Někdo se s pocity hrdinky částečně ztotožní, někdo k ní hned zkraje pocítí takový odpor, že knihu bude mít chuť odložit. Tak moc je hrdinka neuchopitelná a její příběh kontroverzní. Já sama mám ze čtení dost rozporuplné pocity a to i právě z důvodu, že mám tyto čerstvě mateřské zkušenosti krátce za sebou a přiznávám, že by se mi od čtení hodil delší časový odstup. Tak se ale asi pozná dobře napsaná kniha. Vyvolává ve čtenáři silné emoce, ať už se jedná o ty pozitivní, nebo ty negativní. U téhle knihy jsem cítila celou smršť emocí a mnohdy i mezi jednotlivými stránkami. Pokud tedy máte chuť na emocionální horskou dráhu, račte nastupovat.

Hodnocení: 79 %