RECENZE: Co oči nevidí

Lidé rádi říkají, že konflikt se nachází mezi dobrem a zlem. Ten pravý konflikt je však mezi pravdou a lží.“ (Don Miguel Riuz)

Autorka

Britská autorka Betsy Reavley milovala literaturu, a poezii zvláště, už od dětství. Není tedy divu, že se sama začala později věnovat i jejímu psaní. Od poezie postupně přešla k psychologickým románům, jejichž netypickým stylem si získala bezpočet čtenářů.

Betsy Reavley se zaměřuje na temnou, často skrytou stránku lidských bytostí, o které mnohdy nemá nikdo kolem nich ani tušení. A právě v tomto duchu je i román Co oči nevidí (The Optician's Wife, 2014), který máme tu čest si nyní přečíst i v českém překladu. Příběh je o to děsivější, že k němu autorku inspirovaly události, které se skutečně staly.

Byla pěkná, to bez pochyb. Pohybovala se tu často. Flirtovala se všemi mužskými, jako by jí na ničem nezáleželo. Dělalo se mi z toho špatně. Ta bude má druhá. Bylo mi to jasné od chvíle, kdy vkročila do mého zorného pole. Tentokrát mi bylo naprosto jasné, co chci udělat. Bude potrestána. O to se postarám.

Příběh

Deborah byla odjakživa takové ošklivé káčátko. Trpěla nadváhou už jako dítě a krásou rozhodně neoplývala. Byla však hodná a starostlivá, a tak trochu uťápnutá. Jednoho dne se stane neuvěřitelná věc. Debru osloví okouzlující mladý muž, student optiky, Larry. Ještě neuvěřitelnější je, že si z ní nedělá legraci, jak Debra předpokládá, ale projevuje o ni skutečně vážný zájem. Tvrdí, že je krásná (nejvíc její oči), zastává se jí a chce být stále s ní.

Deborah se do Larryho zamiluje. Teprve s ním (poprvé v životě) poznává, co je to láska a vše, co k ní patří. Když ji Larry požádá o ruku, neváhá ani vteřinu. Nejprve, dokud Larry nedostuduje, spolu žijí v pronajatém domku, posléze ale koupí Larry na hypotéku dům se zahradou a Debře se konečně splní její životní sen – bydlet ve vlastním. Larry u ní stoupne ještě více v ceně a Debra mu splní vše, co mu jenom na očích vidí. A také udělá vše, co jí Larry řekne…

Když přijde na svět první miminko, zdá se, že většího štěstí se už snad ani dočkat nemohla, a kdyby toho nebyly plné noviny, téměř by jí uniklo, co se odehrává venku, za dveřmi jejího království… Řádí tam sériový vrah. A ne ledajaký! Svým obětem (mnohdy ještě před smrtí) vydloubává oči – a nechává si je. Počet mrtvých, kteří spolu zdánlivě nemají nic společného, stále stoupá a policejní pátrání zůstává na mrtvém bodě.

…Do té doby jsme byli s Larrym neuvěřitelně sexuálně aktivní. Když se ale dozvěděl o těhotenství, odmítal na mě sáhnout. Jako kdybych byla nějaká křehotinka. Nemohla jsem si pomoct, cítila jsem se zanedbávaná a ošklivá. Jak měsíce plynuly, chodil domů čím dál později. Bylo mi jasné, že v práci se nezdržel…

Závěr

Moc se omlouvám, ale v tomto okamžiku musím, co se obsahu týče, skončit. Každým dalším slovem bych vám totiž všechno absolutně zkazila. Pro ten správný dojem a opravdový čtenářský zážitek, vám nesmím prozradit už ani ň. Musíte si tím zkrátka projít sami – jinak to nejde. Jisté ale je, že mrtvoly budou v různých časových odstupech přibývat, a nejenom to. Dočkáte se ještě dalších odporných a hodně drsných událostí, a jak vám začne pomalu všechno docházet, budete čím dál šokovanější.

Tento příběh vypráví svými slovy Deborah. Mluví tak, jak to sama cítí, a přitom věci jenom jakoby konstatuje. Jenže právě v tom spočívá veškerá ta hrůza. Její vyprávění/konstatování jistým zvláštním způsobem graduje. Vyjadřování a mluva se pomalinku postupně mění, a pokud tam vůbec nějaké byly, ztrácí i poslední zbytky emocí.

Dlouho – vlastně skoro po celou dobu – nebudete schopni identifikovat proč, avšak o tom, že je něco ve vzduchu, vás autorka na pochybách nenechá. Zřejmě pro případ, že by to nestačilo, vsunula do Debřina vyprávění tu a tam ještě kapitolu, která je psaná kurzívou. Většinou se tak stane šikovně v okamžiku, kdy jste zrovna předchozím dějem malinko uchlácholeni. Tyto vložené kapitoly jsou slova vraha. A jaká? Tak na to se mě snad raději ani neptejte….

Konec je strašný a posledních pár stránek je úplně nejstrašnějších, a přesně tak to má ve správném psychologickém thrilleru být. Zkuste vydržet a nepodívat se dozadu dřív, než tam dojdete. Stojí to zato – ostatně, budete tam rychleji, než se nadějete, protože od této knihy se jednoduše neodtrhnete.

Hodnocení: 85 %