Drby z Olympu: Když Hádés nosí oblek a Persefona sdílí polohu | RECENZE

Autorka nás zavádí do světa, kde řečtí bohové nosí mobily, jezdí výtahem a občas sdílí fotky na sociálních sítích. A přesto, i přes všechnu modernost, si příběh zachovává svou mytickou esenci. Právě to propojení starého s novým mě na knize ohromně bavilo. Rachel Smythe se nebojí převyprávět známé příběhy po svém, dodává jim svěží tón, nadsázku a zároveň citlivost. A kresba? Stylizovaná, sytá, snová. Každý panel je jako vizuální bonbónek. Působí skoro filmově a nápaditě pracuje s barevnou symbolikou, hlavně u Háda, který je tu překvapivě jemný, introvertní a nečekaně… lidský.

Moderní Olymp, který má styl

Na druhou stranu - a tady přichází mé jediné „ale“ - mi přišlo, že se děj v první knize vlastně příliš neposunul. Všechno se odehrává v krátkém časovém úseku, zhruba během dvou dnů, a přestože mezi postavami začínají probíhat jemné emocionální posuny, samotný příběh jako by ustrnul v jednom okamžiku. Dějová linka spíš klouže po povrchu, občas se vrací, opakuje a místo gradace se soustředí na atmosféru. To může být pro někoho předností - vizuální zážitek je bezesporu silný - ale mně osobně po čase začalo chybět něco konkrétnějšího, co by příběh táhlo kupředu.

Chápu, že si autorka nechce hned v prvním díle vystřílet všechna silná témata a zvraty. Je patrné, že buduje pevné základy - vztahovou dynamiku i svět, ve kterém se všechno teprve začíná formovat. Přesto jsem si několikrát říkala, že by knize slušel alespoň jeden výraznější zlom nebo posun, který by ten pomalý rytmus trochu narušil. Místy jsem totiž měla pocit, že víc koukám než čtu - že sleduju krásně nakreslenou scénu, ale po otočení stránky se vlastně nic zásadního nezměnilo. A to je škoda, zvlášť když je látka tak bohatá, postavy mají silný potenciál a mytický základ doslova vybízí k tomu, aby se s emocemi i dějem pracovalo naplno.

Doufám ale, že právě tohle bude v dalších dílech dohnáno. Pokud byla první kniha spíš úvodní předehrou, věřím, že další kapitoly přinesou intenzivnější tempo, hlubší konflikty a ještě víc ze všeho, co dělá tenhle retelling tak lákavým.

Skvělý rozjezd nové série

Přesto mě Drby z Olympu dokázaly navnadit. Tohle je teprve začátek - a začátek, který má potenciál. Je to křehké, krásné, plné nevyřčeného napětí mezi postavami a obrovské dávky emocí. A i když první díl možná trochu přešlapuje na místě, tenhle svět mě přesto pohltil. Smythe velmi dobře ví, jak čtenáře vtáhnout - vytváří atmosféru, která se nečte, ale vnímá. Drobné pohledy, náznaky, barvy… to všechno vypráví stejně silně jako samotný text.

Je jasné, že autorka hraje dlouhou hru - a já jí to ráda dovolím. Budování vztahu mezi Hádem a Persefonou tu není o instantní chemii, ale o postupném sbližování, které má hloubku. A právě díky tomu se těším na další díly. Pokud byla první kniha jen předehrou, to, co přijde, by mohlo být opravdu silné. Emočně, vizuálně, mytologicky. Pokud milujete pomalé rozehrávání příběhu, stylizované ilustrace a trochu jiné zpracování známých mýtů, dejte Drbům z Olympu šanci. Není to bouře emocí na první dobrou, ale spíš vnitřní napětí, které pomalu sílí. A já se už teď nemůžu dočkat, kam tohle napětí povede.