RECENZE: Dobří sousedé – Král folk hororu přichází s další peckou!

Mladí manželé Tom a Fiona s dcerkou Grace se touží postavit na vlastní nohy a vybudovat milovanému potomkovi krásné rodinné zázemí. Vynaložení úspor na zakoupení odlehlého domu na malebném britském venkově se zprvu jeví jako výborný nápad. Jenže nejen že onen dům vyžaduje pro nezajištěný pár takřka likvidační množství úprav. On má svou pohnutou historii spojenou se sebevraždami předchozích majitelů. A co víc: podivínští a jediní sousedé nevypadají zrovna přátelsky. Jak málo stačí, aby se vysněný domov změnil v peklo na zemi?

Právě podivně vtahující a čím dál hustější atmosférou se, alespoň pro mne, Nevillovy knihy vyznačují. A nejinak je tomu zde. Od počátku, kdy vás hororový úvod nenechá pochybovat, že tu bude vše šeredně špatně, až po postupně jasnější a jasnější poodhalování celé děsuplné mozaiky. Kniha se ovšem vyznačuje i specifickým černým humorem. Nebo tedy určitou nadsázkou, kterou autor sám v doslovu přiznává. V tomto směru je román typicky britský a je jakýmsi zrcadlem odrážejícím frustraci a vztek kohokoli, kdo neměl zrovna nejlepší sousedské vztahy. Zde je to vše samozřejmě díky přítomnosti prastaré magie a podivných pohanských rituálů dovedeno k temné dokonalosti.

Údernosti a čtivosti díla také značně pomáhá fakt, že původně se mělo jednat o scénář. Dobří sousedé jsou (jak už jsem psal výše) komornější a nezatěžují se zbytečnými popisy. I díky soustředěnosti jen na několik postav je docela dobře možné, že nepříliš silný horor přečtete za jedno dvě odpoledne. Stejně jako hlavní hrdina Tom nebudete při popisovaných hrůzách věřit vlastním očím.

Autor bravurně ovládá umění do „normálních“ kulis zasadit buď naprosto absurdní, anebo vyloženě nadpřirozené, děsivé výjevy z říše nočních můr. Ty z nejprve podivných snů, které se mladé rodině při spánku v prokletém domě zdají, začnou pomalu prosakovat i do světa skutečného. Napětí, zejména mezi Tomem a od počátku vyloženě nepřátelskými, starými a pořádkumilovnými sousedy, eskaluje z vzájemné nevraživosti v otevřenou válku. Při té Tomovi velmi rychle dochází, že má čest s někým velmi mocným. Že ti lidé odvedle jsou něco mnohem horšího, než „pouze“ nevraživý starý pár…

A nejen to. Čím víc je fascinován příběhem místa, kam přivedl svou rodinu, za které utratil peníze a zadlužil se, tím více se soustředí na to, jak bojovat proti temným silám, jež mají usilovat o jejich životy. A tím spíše se vzdaluje své manželce, která nechápe, proč se její partner namísto sousedských půtek se starými podivíny nevěnuje renovaci zchátralého domu, zatímco ona denně dojíždí do práce. A jak už to bývá, už tak hutná atmosféra ještě více houstne a graduje. Do nepříjemné situace se ještě přimíchávají prvky nadpřirozena, které třaskavému koktejlu děsu dodávají pořádně pikantní příchuť.

Verdikt

Jsou všude. V bytě přes chodbu nebo v podivném stavení přes ulici. Sousedé, o kterých nic nevíme. A kteří nám možná tak jen pokynou hlavou na pozdrav. Jací ale jsou za zavřenými dveřmi? Adam Nevill napsal další horor, jenž je jednoduše velice znepokojivý. To proto, že vychází ze situace, kterou skoro všichni důvěrně znají (nebo se do ní alespoň dokáží vcítit) a dovádí ji ad absurdum. Grotesknost a hutnou atmosféru dokreslují zvráceným humorem prodchnuté scény, které jako by vypadly z hororů Sama Raimiho. Představit si je na plátně nebylo vůbec těžké.

Jak Nevill ale v doslovu píše, každý onen skrytý černý humor asi nedocení. Zvlášť, když je v přímém kontrastu s děsem. Dojde zde také na moment, který byl asi jednou z doslova nejhnusnějších scén, které jsem v knize kdy četl. A umím si představit, že pro leckoho se může jednat o okamžik, kdy knihu odloží a už nedočte. Celé dílo je pak psáno velmi lehkým, svižným stylem, který se nezaobírá zbytečnými popisy. Fakt, že šlo původně o filmový scénář, je zkrátka velmi znát. Přesto se ovšem nedá říci, že by bylo celé dění ploché, jen se příběh soustředí na několik málo postav. Díky tomu je vše mnohem semknutější. Použité reálie pak působí velmi uvěřitelně. Což je ostatně už zvykem u tohoto spisovatele, který si ke zpracovávaným folk tematikám svých knih dělá vždy pečlivé rešerše.

Zkrátka a dobře tu máme další knihu tohoto výborného a ojedinělého autora, jež maličko mate tělem. Za obálkou, na níž je další strašidelný dům, se skrývá příběh o lidech. A pak nějaké té prastaré magii. A v tom je jeho největší síla...