RECENZE: Děs sídla Wake’s End

Už svou povedenou obálkou vyvolává kniha Michelle Paverové pocity sklíčenosti. Kniha vypráví příběh o honosném, přitom strašidelně vypadajícím domě, kde bydlí malá Maud se svým bratrem, matkou, otcem a množstvím služebných. Stavení je odděleno od města rozhlehlým močálem, který budí zvědavost i hrůzu. Maud s bratrem příliš nevychází, otec je přísný a nepřístupný puritán a maminka tráví většinu svého času tím, že se na přání otce snaží přivést na svět další a další děťátka.

Matka bohužel zemře a tak Maud v brzkém věku přebírá zodpovědnost za fungování domácnosti. V průběhu knihy jsme svědky jejího psychologického vývoje, sebeuvědomění a postupného pronikání do světa dospělých, první lásky a hlavně vývoje vztahu k otci.

Edmund Stearne, Maudin otec, je totiž velmi zajímavým člověkem – hluboce věřící muž, proslulý historik a despotický otec, manžel i zaměstnavatel, který potřebuje, aby bylo vše podle něj. Navíc, protože je velmi pohledný, považuje se za milejšího Bohu, tedy někoho, kdo si zaslouží, aby bylo vše tak, jak si přeje. Já bych to ovšem nazvala spíše narcistní poruchou s obsedantně kompulzivními sklony a sebeklamem. Velkou část knihy tvoří zápisky z Edmundova deníku, které Maud celá léta čte a tím poznává svého otce takového, jaký ve skutečnosti je a jaký je charakter jeho posedlosti nalezeným obrazem a Ďáblem.

Během čtení knihy jsem se nebála, ačkoli určitá úzkost na mě přicházela. Hned v prologu knížky se dozvídáme, jak příběh Edmunda Stearnea končí, přesto mi do poslední chvíle vůbec nebylo jasné, jak k tomu konci dojde. Nečekala jsem to, vůbec! Autorka mě zvládla udržovat celou dobu čtení v napětí, když jsem nečetla, vracela jsem se ke knize v myšlenkách a přemýšlela, co se tedy bude dít a proč se děje to, co se děje.

Spíše než hororem bych kniha nazvala psychologickým či lépe gotickým románem, protože spíše než děsivé ďábelské skutky zobrazuje vývoj člověka posedlého nějakou myšlenkou. Jedná se o velmi ponurý příběh mladé ženy a jejího otce, který je k zamyšlení a s nádechem tajemna. Maud je ovšem sympatickou hrdinkou, která se s problémy vypořádává rozumně a prakticky, ačkoliv si zároveň dovoluje snít o budoucnosti bez korzetu.

Příběh sám o sobě je velmi čtivý, nebudete se u něj muset choulit strachy pod peřinou, ačkoliv má příběh skvělou tajemnou atmosféru i pro případný horor. Postavy jsou výborně propracované a uvěřitelné. Možná za to může právě ona obálka, že jsem od knihy nedostala to, co jsem čekala, tedy něco na styl Darcy Coates, ale to zase tolik nevadí. I když se podle mého nejedná o horor ani duchařinu, je to kniha, která stojí za přečtení a své fanoušky si získá. Není totiž nic děsivějšího, než to, co provádějí lidé lidem.

Hodnocení: 75 %