RECENZE: Evvie Drakeová

Později z času telefonátu a nejrůznějších papírů vydedukovala, že nejspíš umřel ve chvíli, kdy stála na červenou na Chisholm Street, blok od kostela, kde se brali...

Příběh

Aby mohl začít nový příběh, musí ten starý nevyhnutelně skončit. Dost bylo hádek a ponižování, Evvie se rozhodla nadobro skoncovat s nepovedeným manželstvím, naložila kufr do auta a chystala se odjet někam daleko, začít znovu. Než stačila sednout za volant, zazvonil telefon a hlas ve sluchátku oznámil, že její manžel je v kritickém stavu. Než stihla dorazit do nemocnice, Tim zemřel. Je to konec, nebo začátek?

Protože ztrápené duše drží pohromadě, seznámí se Evvie s Deanem, vyhořelým nadhazovačem, pro kterého baseball znamenal vše. Evvie Drakeová začíná znovu a lidé okolo truchlí s ní. Jenže ona netruchlí pro manžela, ale pro život, který mohla mít, kdyby ho nikdy nepoznala. A Dean? Ten je ztracený ve světě, který ho odepsal a snaží se najít cestu ven. Tak co říkáte? Fandíte těm dvěma stejně jako já?

Evvie měla pocit, jako by ji něco ovládlo. Cítila, jak se jí v těle rozpouští bolest, jak jí pomalu proudí do rukou a do nohou, cítila tlak v hlavě, jako by jí měla vybuchnout...

S touto knihou jsem prožil velice silný vztah plný ambivalence. Nebylo to pro mě snadné, ale něco ve mně chtělo, abych to dokončil. Poslechl jsem sám sebe a dočetl celý příběh až do poslední kapitoly. Nyní nastala ta chvíle zúčtování.

Verdikt

Celé je to jenom v mé hlavě, ta představa, jak by to mělo vypadat. Jak už název napovídá, příběh patří Evvie a jejím bolístkám, ale já jsem si celou dobu říkal, co tam dělá ten Dean? Jaká je jeho role v tom všem? Od začátku je jasné, že pan nadhazovač bude pro Eveleth hodně důležitý, ale já se celou dobu ptal, co z toho bude mít čtenář? Teď jsem vás trochu zmátl, že? To já dělám velice rád. Jsem takový váš malý záškodník. Můj problém spočívá v tom, že zatímco Eviiny trable se řeší do hloubky, o těch Deanových se nedozvíme vlastně nic víc než jen to, že je má, zkoušel je vyřešit a nepovedlo se to. A to mě teda docela nakrklo. Na chvilku mě omluvte, musím si schladit nervy ledovou kávou.

Rozplakala se. Pláč ve sprše měl stejnou výhodu jako vždycky: nebylo třeba řešit logistiku. Bylo to jenom mezi ní a kachličkami a všechna bolest se proměnila ve vodu a ta odtekla pryč...

Nejsem si jistý, co jsem zrovna udělal, možná jsem trošku kecal autorce do její práce, možná jsem použil oprávněnou kritiku, vážně nevím. Pravděpodobně jsem měl určitá očekávání, která se nedostavila a příběh plynul jinou cestou, než byla má představa. Musím se od toho všeho oprostit a zamyslet se nad tím, jaký pocit z knihy vlastně mám. Evvie Drakeová si rozhodně nezaslouží špatné hodnocení, protože to je strašně milá kniha, která pobaví a zároveň rozesmutní každého, kdo o to bude stát. Zároveň však dávám autorce nějaké mínusové body za problémy, které mohou být jen v mé hlavě a vy jen budete kývat hlavou a říkat si, jestli jsem se už nadobro nezbláznil. Krásné nové začátky vám všem.

Tak zase někdy příště. Na zblázněnou.

Hodnocení: 73 %