Ďáblův deník – Nahlédněte do mozku nemilosrdného sériového vraha | RECENZE

Autor Adrian Bednarek je v Polsku již zavedeným a velmi populárním spisovatelem. První vydání Ďáblova deníku, tehdy jeho prvotiny, vyšlo v jeho rodném jazyce již před deseti lety. Tento český překlad vychází z třetího vydání knihy, které autor náležitě zrevidoval a jak sám píše, vymazlil. K nám se tedy dostává už skutečně creme de la creme jeho tvorby. Série s Kubou Sobańskim má v současnosti celkem šest dílů, které si také postupně prochází autorovými revizemi, tudíž se máme rozhodně ještě na co těšit.

Zdá se mi, že popularita sériových a masových vrahů neustále stoupá. Ať už těch skutečných, nebo těch beletristických. Máme o nich knihy, filmy, seriály, podcasty, besedy i populárně naučnou literaturu. Co nám ale chybělo, je celá série knih o jednom vrahovi, který nezadržitelně vraždí, aniž by ho někdo polapil a jeho řádění mu navždy zatrhl.

Občas se cítím o tolik lepší a dokonalejší než ostatní, až mám velkou chuť vykřičet celému světu svůj příběh. Chtěl bych vidět jejich výrazy. Děs smísený s obdivem. Bohužel se o tom nikdo nesmí dozvědět, to je jediné minus toho být neobvyklý. Ta, která to věděla, nežila dost dlouho, aby se o to mohla podělit. Přede mnou je další. Ukončím její život za účelem uspokojení vlastních potřeb. Protože právě tím jsem se stal – neobyčejným jedincem, jenž musí nutně uspokojit své touhy.

Minimálně já osobně jsem se s tímto konceptem setkala poprvé a velmi mě tahle myšlenka baví (ne myšlenka nepolapitelného vraha žen, ale fiktivní knižní série!) K čemu jsem si ale musela chvíli hledat cestu, je autorův styl psaní a stavění příběhu.

Kdybych měla nakreslit do grafu křivku podle toho, jak jsem si užívala čtení, asi by byla hodně divoká. Ne tedy zpočátku. Tam se mi zdálo, že autor mnohdy zabíhá do nepodstatných detailů, a až obsesivně popisuje jednotlivé poměrně nudné dny v životě mladého, celkem domýšlivého studenta práv a lehkého podpantofláka. Než se dostaneme vůbec k naplánování samotné první vraždy, skoro zapomeneme, že Kuba má být vlastně vrah. Dobře, tohle asi trochu přeháním, ale zkrátka autor čtenáře zpočátku solidně napíná a chvilku mi trvalo naladit se na jeho vlnu.

Ďáblův deník

Pak se ale knížka přehoupne k polovině a najednou se stane úplně všechno. Asi tak pět různých velkých zápletek vrcholí ve velmi krátkém sledu za sebou, vy máte přečtenou polovinu knihy a najednou jako by se začínal odvíjet úplně nový příběh. To by ani tak nevadilo, ale autor postupuje podle stejného vzorce jako zpočátku. Pomaloučku polehoučku se dostáváme někam, aby nám pak na hlavu stropem „propadla celá kráva“. Lepší přirovnání mě nenapadlo.

Hodně se ale měnil i můj názor na samotnou hlavní postavu. Od prvotního pohrdání jsem s ním chvíli soucítila a litovala ho, dokonce s ním možná i trochu sympatizovala, abych ho poté začala nesnášet a bylo mi z něj zle. Úplná horská dráha emocí a to se jedná teprve o první díl šestidílné série.

Kdo má každopádně, podobně jako samotný autor, vášeň pro masové a sériové vrahy, rozhodně by neměl tuto knihu, potažmo sérii minout. Já si s utvořením nějakého pevného názoru na autorovo psaní počkám minimálně na další díl, protože celkový koncept se mi zatím líbí, i když k prvnímu dílu mám nějaké menší výhrady. Rozhodně je to ale kniha, kterou si stojí za to přečíst, i kdyby další už neměla následovat.