Chemie lásky: Příběh plný trapasů, spalující přitažlivosti a nerdovských hlášek | RECENZE

Z Anny a Marca se brzy stanou přátelé. Zjistí, že jsou si v mnoha věcech podobní a mají stejné záliby. Navíc je Marco neuvěřitelně charismatický a pohledný a pokaždé, když se Anny dotkne, naskočí jí husí kůže. V Anně tak začne hlodat červíček pochybností. Je možné být do někoho zamilovaná, ale přitom cítit přitažlivost k někomu jinému? Je tím pravým opravdu Craig?

Román Chemie lásky mě moc příjemně překvapil. Už když jsem četla anotaci a hodnocení zahraničních čtenářů, věděla jsem, že mě bude bavit. Nakonec byl ale ještě lepší, než jsem si myslela, a i když mě nepohltil tak moc, jako mé nejoblíbenější knihy, rozhodně si zaslouží vysoké hodnocení. V Chemii lásky najdete originální námět, hromadu vtipů, narážek na Pána prstenů i Hvězdné války, bohatého prince a nenapravitelnou romantičku, která věří na lásku jako z pohádky.

Chemie lásky

Nejvýraznějším prvkem tohoto díla je jedinečný a chytrý, někdy až nerdovský humor. Nejvtipnější je samozřejmě Anna, kromě toho mě ale bavila i její rodina, především dědeček, který choval ptáky a dával jim originální a velmi vtipná jména. Kniha je celkově hodně čtivá. Věřím, že vám zlepší náladu pokaždé, když ji otevřete. Nechybí jí ta pravá romantika ani skvělé postavy a já po ní sáhnu vždy, když budu mít chuť na lehké, oddechové čtení.

Z nějakého důvodu mě to vylekalo. Proč má otevřené dveře? Stalo se mu něco? Uchopila jsem klíče mezi prsty pro případ, že bude potřebovat pomoc. Ačkoli, jakou pomoc bych mohla nabídnout muži, který by mě mohl zvednout jako činku, jsem si nebyla jistá. Stále jsem nemohla uvěřit, že si nechal otevřené dveře, vždyť jakýkoliv náhodný kolemjdoucí mohl prostě jen tak vklouznout dovnitř. To mu ještě nikdo v životě neřekl, že si musí zamykat vchodové dveře? Marco možná byl chytrý, ale selský rozum je jako deodorant. Ti, co by ho nejvíc potřebovali, ho nikdy nemají.