RECENZE: Bird Box

Začalo to filmem – alespoň u mě. Snímek, který u nás dostal název V pasti a jemuž byla předlohou právě tato kniha, byl velice zdařilý. Příběh mě pohltil a na představitelku hlavní role, Sandru Bullock, byla radost pohledět. Uběhl rok, do ruky se mi dostala papírová verze a já velice rychle pochopil, že přenést tento příběh na filmové plátno není možné, protože aby se na vás přenesl onen zvláštní rozměr Malermanovy hrůzy, je za potřebí vlastní fantazie – bez obrázků, bez kamer.

Jako každá katastrofa, i tato začala nenápadně a plíživě. Pak se stupňovala, případů přibývalo, až nakonec byl incident zaznamenán na Aljašce. Shannonino zneklidnění neustále rostlo, naproti tomu její sestra Malorie zůstávala v klidu, tohle zkrátka nemůže být pravda, říkala si.

Volá na policii. Žádná odpověď. Volá znovu. Žádná odpověď. Poté volá svým rodičům. Stále žádná odpověď...

Dávkování napětí je zde skvěle provedené, protože se příběh vypráví ve dvou časových liniích. V té první sledujeme počátek Maloriiny cesty, velice tvrdý počátek. Šílenství vypuklo v plné síle a lidé začínají ve velkém umírat. Vraždy a sebevraždy zuří všude, stačí se podívat a jste nakažení. Podívat se na co, podívat se kam? Nikdo neví. Tajemní tvorové můžou být všude a jediná možnost jak se chránit je, nedívat se. Malorie se dostává jako zázrakem do domu, jenž obývá několik přeživších a začíná tak její nová životní kapitola. Kapitola v níž člověk přežije jedině tak, že zabarikáduje všechna okna a ven chodí jedině s páskou přes oči.

Druhá časová osa začíná o čtyři roky později. Malorie je pořád v tomtéž domě, přežívá pouze ona a dvě malé děti, Chlapec a Děvče. Celé dlouhé čtyři roky je cvičila a připravovala na svět venku. Existuje jedno místo, útočiště, kde přežívají lidé pospolu a jsou v bezpečí, ale je daleko, v tomhle novém světě je to stejné, jako by bylo až na konci světa. Jednoho rána se Malorie konečně rozhodne. Děti si zaslouží lepší místo, naději, a tak opouští bezpečí domu a společně se vydávají na nejnebezpečnější cestu v životě, s minimální šancí na úspěch, s možností, že ono místo už neexistuje.

„Je to tvoje představa toho, jak vypadají, a přidáváš detaily k tělu a tvaru, o jehož vzhledu nemáš ani ponětí. Vytvořila jsi tvář něčeho, co možná vůbec žádnou tvář nemá...“

Z počátku nepůsobí Bird Box moc děsivě a strašidelně, ale to se velice rychle změní, pokud na chvilku přestanete číst, zavřete oči a necháte fantazii pracovat. Zrak je smysl, jenž používáme pro orientaci zdaleka nejvíce, a když ho někomu odeberete, rázem se pro něho celý svět stane cizím, každá cesta nesmírně složitou a Malerman z toho dokázal vyždímat co se dalo. Se začtením jsem neměl sebemenší problém a jak stránky ubývaly, nemohl jsem se ubránit pocitu, že by si kniha zasloužila mnohem víc kapitol a celkově obsahu. Když jsem došel na konec, měl jsem stejný pocit jako když sním oblíbenou sladkost, chtěl jsem prostě víc a zjištění, že bude pokračování ve mě vyvolalo obrovský pocit euforie.

Žánrově Bird Box patří někam na pomezí psychothrilleru a hororu, přičemž blíže má určitě k tomu prvně zmiňovanému a zcela jistě ho lze počítat i mezi postapo literaturu. Pokud máte rádi dusivou a tísnivou atmosféru, budete velice spokojení a troufám si říci, že tato kniha patří do rukou i fanouškům Stephena Kinga, protože stejně jako sám mistr, i Malerman dokáže skvěle pracovat s hrůzou a plíživým strachem.