RECENZE: Beze stopy

Jednou z takových tenčích knih je prvotina od skotské spisovatelky Lisy Gray. Tato mladá žurnalistka a bývalá fotbalová korespondentka se jednoho dne rozhodla vstoupit do světa autorů a vůbec se toho nebála. Začala hned detektivní sérií o soukromé vyšetřovatelce Jessice Shawové. A tahle nebojácnost byla odměněna tím, že její debut se stal bestsellerem.

Už vám konečně prozradím i to, jak se ten debut jmenuje. Je to Beze stopy, v originále Thin Air. Což není úplně doslovný předklad, ale myslím, že v kontextu příběhu je dost výmluvný. Hlavní hrdinka Jessica Shaw je totiž soukromá vyšetřovatelka, která se zaměřuje na pátrání po pohřešovaných osobách.

Jednoho de jí přijde e-mail s žádostí o pomoc při pátrání po zmizelé dívence. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby na fotografii oné pohřešované nebyla sama Jessica. Když vyloučí možnost, že ji chce jen někdo napálit, vydá se po stopách svojí vlastní minulosti, aby odhalila pravdu. Nebude to mít moc jednoduché, protože nevyřešený případ zmizelé Jessicy obsahuje také nějakou tu vraždu a spoustu tajemství, které by si tehdejší aktéři raději vzali s sebou do hrobu. Jessica tak musí nejen nalézt sebe sama, ale současně se pokusit vyřešit případ vraždy a nestát se rovněž obětí.

Pokud byste si měli knihu přečíst kvůli jedné jediné věci, tak je to originalita příběhu. Jak často se vám poštěstí číst knihu, ve které vyšetřovatel vyšetřuje sám sebe? Jinak patří Beze stopy ke klasickým žensky (čti lidsky) psaným detektivkám, kde se klade i důraz na život hlavní hrdinky, její city a další takové ty věci, které my muži neumíme až tak dobře popisovat.

Nečekejte žádný vyvražďovací masakr, ani se nebojte, že byste strachy nemohli usnout. Nazval bych to takovým soft thrillerem. Což ale nemyslím vůbec ve špatném smyslu. V tuto chvíli to bylo přesně to, co jsem po celodenním broušení parket potřeboval. A věřím, že i mezi vámi si najde svoje čtenáře. Viděl bych to hlavně na začínající „thrilleráře“ a na ženy a dívky, které by si chtěly odpočnout od těch sprostých knížek o banánech, které teď letí. Ne ale vážně, díky detailně rozebíranému životu hlavní hrdinky, by si tuhle knihu mohly čtenářky velice snadno oblíbit.

Pro dosud nepřesvědčené tu mám ještě pár bonusových důvodů, proč si knihu přečíst:

1.  Pokud vám často lidé říkají, že se nepodobáte ani jednomu z rodičů, zkuste si jen tak cvičně projít staré fotografie pohřešovaných osob. A pro jistotu i psů, koček, želv, zakrslých králíků a miniprasátek.
2.  Zjistíte, proč není dobrý nápad se v maloměstě rýpat v minulosti (ale když už musíte, zkuste se zeptat toho osamělého pána popíjejícího v rohu potemnělého baru, ti bývají vždy nejvíce společenští)

Hodnocení: 81 %